Nástěnka blogu

Chceš se mě na něco zeptat TADY
Reklamy SEM /

Nechť je tento blog ponechán a zakonzervován pro příští generace ve stavu v jakém je. Třeba někoho ještě dodatečně potěší. Na mazání ho nemám srdce.

Můj email : lilliinka@email.cz

Nashledanou v příštím životě! (jak by řekl Desmond ze Ztracených) :)

Svět na tenké hraně balancující

7. března 2014 v 17:35 | lilliinka |  Něco jako básničky
Myslím, že není nikdo, kdo by v televizi, v rádiu nebo na internetu alespoň okem nespatřil zprávu ze světa, pro nás Čechy a Slováky ne tak dalekého jak se zdá. Revoluce na Ukrajině. Stovky mrtvých kvůli tomu. Kvůli konfliktu o území. Nezdá se vám to povědomé? Co rozpoutalo první světovou válku, co nahrálo druhé světové? Vpravdě, to vždycky byla moc. Chtít něco, co nemůžu mít. Hup, tak si to vezmu silou, když to po dobrém nepůjde.

Vždycky to tak bylo. Dříve prahlo Německo po území, a dnes, jak se zdá, se tomu blíží Rusko. Nejde jim prý o poloostrov Krym jako území, ale o lidi, kteří na něm žijí a rádi by se znovu stali právoplatně obyvatelé Ruska, nechtějí už déle žít někde jako cizinci.

Vlastně by jsme to mohli označit jako záminku. Sám konflikt přeci vzešel z prostého rozpolcení Ukrajiny. "Proruské" obyvatelstvo a "Proevrospké". Tak to vzniklo. A my jako svět jsme na to pohlížili jako, jak vlastně? Jako na něco normálního, běžný nicneříkající konflikt, který vyšumí? Ovšem on nevyšuměl, naráz nabral gradaci a vyšvihl se v dost velkou polízanici. Pro Ukrajinu i pro celý svět.
A ano, nás se to týká také. Pomineme-li jasnovidku, která hlásá a přiživuje se tím, že se právě zavařilo na 3. světovou válku, která mimo jiné měla proběhnout s obyvateli arabského světa a ne s takřka vlastní krví. Ano vlastní krev. Vždyť my jsme sakra taky Slované. Prakticky by jsme se dorozuměli. Horko těžko, ale doruzuměli. A to jsou Rusové a Ukrajinci taky. Nepochopím, jak se mohou sousedé a ještě spřízněný národ, takřka bratři, takhle ničit. Takto dobývat, takto pohřbívat.

A samozřejmě musíme brát v potaz i fakt, že jakmile se něco šustne, okamžitě spozorní Americké státy. Ty Státy, jež v první světové válce zasáhly až na úplný konec, aby se tak staly hrdiny a v druhé válce působily jako velcí osvoboditelé, který měly na sobě ten velký mínus, že sice založily předchůdkyni OSN, ale ta nezabránila další válce. A teď se se*** ,pardon, do dalšího konfliktu. A máme hned na kupě dvě velmoce. Rusko a Amerika. Obě mají atomové zbraně, jen je vypustit. Uvědomují si vůbec, co by se stalo, kdyby se tak opravdu stalo. Dokážete si i vy představit, jak nedozírné následky by to mělo? Pravděpodobně by jsme nepřežili první výměnu. Kdo by čistě náhodou přežil, přežíval by na úrovni divokého zvířete. Instinkty by převládly.

Kde by jsme vlastně skončili. V hajzlu. Tvrdé, ale ano, přesně tam by jsme skončili.
A všichni moc dobře ví, že nemůžou Rusku říci ani "á" ani "bé" jinak by to nemuselo skončit dobře. A Rusko si to dobře uvědomuje.

"A tak tu sedíme, nic neděláme, hledíme". Použila jsem to v jedné své básničce a myslím, že to přesně vystihuje naší situaci. Pravděpodobně si neuvědomujete na jak vážném prahu teď stojíme. Stojíme na mině, vážení. Pohneme se a vyletíme do vzduchu. Všichni. Mluvím v "my" osobě, protože se řadíme k lidské rasy. Někdo méně, někdo více, ale všichni jsme lidé, tedy teoreticky na stejné lodi. Balancujeme na sakra ostrém noži. Jeden špatný krok a křach. Neměli by jsme to podceňovat.
.
.
.
Možná proto jsem napsala tuto básničku. Narovinu vám říkám, že je hořká. Obviňuju společnost, že dopustila v 21. století, kdy by jsme už měli být poučení ze století dvacátého dvěma světovýma válkama, jež pro jedince přinesly tolik mrtvých, zraněných a psychicky zničených. Ale my nejsme. Nestačilo nám to. Ti, co ty války zažili, pamětnící, těch už mnoho není. Na dějepise pozor nikdo nedával a možná proto stojíme, kde teď stojíme.
Ano, vážení, 100 let od prvního světového konfliktu. Taková premiéra. Hořce se to převaluje přes jazyk. Ale jedno vím, a myslím, že to víme všichni: pokud by byla opravdová další světová válka., třetí, byla by jistě poslední.

Báseň, či, co to je? jsem pojmenovala Svět na tenké hraně balancující, možná to není výstižný název, ale myslím, že je jasné, co tím chtělo být řečeno.




Svět na tenké hraně balancující
Kam se cpou Americké státy,
na jejichž straně nejsou žádné ztráty.
Do čeho mluví, nevěda nic,
neposuzujíc rub natožpak líc.

Kdo může vlastně dobře říct,
jaký strach rozdírá lidskou líc.
Může kdosi s klidným srdcem pochopit,
jakou hrůzou nevinný, kámen chce uchopit?

Hodit ho si každý rozmyslí,
ale hodí ho, důvod si třeba vymyslí.
Co za svobodu bojů svět už poznat směl,
co spolklo zábran lidskosti mužů i žen.

A pak teče krev v kapkách i potocích,
tak na koho se dneska zase obracím?
Na politiky co sedí v rozpacích?
Na Američany ležící v oblacích?

Na lidi, bojovníky vlasti,
jež stranou zahodili vlastní slasti.
Za krajinu jedině jejich a žádnou jinou,
vadí snad, jejich ruce pokapané vinnou?

Ktaráž smrt na obou stranách řádila,
vzala si mnoho a dál zas pádila.
Aby druhý den znovu začala,
krutostí světa dokončila, co načala.

Ne válka? revoluce určitě,
roztrhala křehké napjaté nitě.
A ty praskly, jednou musely,
aby dva národy válkou, vlast svou posely.

Co záminka, ta se vždycky namane,
vítr lidskost rychle odvane.
Bude to v pohodě, když na hranicích vojáci stojí,
bez milosti připraveni skrze projít?

Když velká velmoc "spravedlivých"
do rukou "správnost" vezme vlastních,
těžko můžeme mluvit o činech ušlechtilých,
tolikerou krví vykoupených.

Snad jen ve vlastním Já ospravedlněných
prý pomoc oni vlastencům svým dávají,
nepřipouštěje, že jiným berou,
a že je to stejné loučení jako matky s dcerou.

A tak se ptám: jak k tomu přijdou nevinní?
Ti, v jejichž zemi násilí se rozvíjí?
Zajímá se vůbec někdo o jiné?
neb jsou to pro ně as oběti laciné?

A trpí tím všichni, celý svět,
život v Evropě už tedy také není med.
Je jedno jak to skončí, něco už klidně řekneme hned:
iluze stranou jdou, i v této době můžeme čekat válku světovou.

"My" nejsme lidé nebo jak jinak si to vysvětlit,
že my v první chvíli hned, meče chceme vytasit.
I po letech či století,
vemme si raděj´ příklad z říše zvířecí.





Pokud se na něco budete chtít zeptat, skrz básničku, i skz cokoliv, klidně se ptejete.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lillen A. Blake Lillen A. Blake | Web | 7. března 2014 v 17:45 | Reagovat

Já ti řeknu, proč se (případně) schyluje na válku. Protože Rusáčci chudáčci nemají nikdy dost.
Nemám ráda Rusko. Začala jsem ho nesnášet poté, co jsem se dozvěděla, že tam vládne "kastovní systém" Vysoké pozice a milionové kšefty si tam prohazují boháči (oligarchové) jak horké brambory... a nevědí, co by kde by.
Zavedli nový nevolnický systém, protože kde berou všechny ty prachy? No z lidí, samozřejmě.

Vidím to takhle:
Za prvé - možná, že už Rusáčci (ti boháči) nemají, kde brát, když ožebračili svoje vlastní obyvatelstvo - a tak chtějí obrat i Ukrajinu...
a za druhé - možná Vláďovi (Putinovi) už prachy nestačí. A chce moc. A území. A peníze.

Všechno jsou to kecy. Kecy o tom, jak je  tam ruské obyvatelstvo a kdesi cosi. Jestli chtějí chránit ruské obyvatelstvo - ať si je seberou a táhnou zpátky do Ruska.
Už vidím českou republiku. "Haló, Rusko! Pákistáne! Saudská Arábie! Anglie! Francie! Ameriko - máme u vás několik občánků! Jestli jim okamžitě nedáte, co chcete, tak na vás pošleme Járu Cimrmana!"

Žádný jiný svět se takhle nechová. (Amíky nepočítám, jejich vojenským misím nerozumím... je ale fakt, že sice zasahují, kam nemají, na druhé straně jakmile se odněkud spakují, spadne tam veškerý systém, začnou se tam vraždit ženy a děti a nastolí se tam diktatura...
někteří lidi (třeba v Pákistánu) holt v demokracii žít neumějí.

Všechno, co tím chci říct, je, že fandím Ukrajině, nad Ruskem a Putinem mi zůstává rozum stát a doufám, že někdo těm "Východním bratrům našim" už do háje zeleného nebo rudého už ukáže nějakou tu hranici!
Fix. Pastelka. Propiska. Ách jo. 8-O  :-?

Copak je tohle možný? Vždyť tu Ukrajinu drží jak chobotnice (chapadly). Na místě Ukrajiny bych teď teda nechtěla být ani náhodou... Kdoví, co nás ještě čeká.

2 Lillen A. Blake Lillen A. Blake | Web | 7. března 2014 v 17:46 | Reagovat

*Žádný jiný stát ve světě se takhle nechová.

3 Lillen A. Blake Lillen A. Blake | Web | 7. března 2014 v 17:50 | Reagovat

Jo, ještě... já chápu, že Amerika a Rusko, že se oba věčně hádají jak staří tvrdohlaví osli, že se pletou, kam nemají... ale upřímně, tentokrát si Rusko začalo, Rusko se začalo plantat do věcí, které si Ukrajina měla vyřešit sama!

Možná jsem trochu "proamíky"... ale já se prostě na tenhle konflikt nemůžu dívat jinak, než že to všechno spískal Janukovyč, když nechal střílet do demonstrantů - a dělal to na ruku Putinovi. Když vykopli Janukovyče, opřel se do díla Putin sám... Promiň, nemůžu to vidět nijak jinak, takhle to vnímám.

(Promiň, trochu jsem se rozšoupla, ale Ukrajině opravu moc fandím a chci, aby byla konečně svobodná. Aby tam měli funkční demokracii a lidi mohli říct, co se jim líbí a co ne, aniž by je za to někdo vzal kulometem.

4 Kate Kate | E-mail | Web | 7. března 2014 v 20:03 | Reagovat

Nó, já bych se trošku domluvila určitě - mám ruštinu. :D
Ale to jen tak na odlehčení - nepřijde mi to vůbec směšné, spíš smutné... :/ Jak jsi řekla, skoro bratřia  takhle se ničit...
Nó, jak s oblibou říkám... Ruština je krásný jazyk, ale rusové jsou hrozný národ.
No, někdo na dějepise pozor dával, ale evidentně to nebyli ti správní. :/ A s tou válkou máš nejspíš pravdu, protože lidstvo je nyní tak vyvinuté, že bychom všechny ty útoky nepřežili. :(
A básnička je krásná - žádné dotazy k ní nemám. :) Opravdu se ti to moc povedlo.

5 Abigail Abigail | Web | 8. března 2014 v 12:27 | Reagovat

Souhlasím s tebou. Prostě to není normální, to nestačili dvě velké světové války, musí se zase umírat?
Abych se k tomu vyjádřila, lidi jsou takoví. Někdy mě napadá, jaké by to bylo, kdyby jsme spolu neválčily a kdyby nebily zločinci. V jednom pohledu mi to připadá jako utopie, ale v tom druhém, nevím připadá mi to špatné. Je to divné.
Jinak pěkná a pravdivá básnička =)

6 mylovestories mylovestories | E-mail | Web | 8. března 2014 v 20:08 | Reagovat

Je to smutné... smutné a deprimujúce. Všetci by si tú učebnicu dejepisu mali sakra dobre preštudovať. Svetová vojna, to je pojem ktorý vám musí automaticky nahnať husiu kožu. Je smutné že na svete budú vždy ľudia, ktorý chcú viac než je zdravé. A nech to znie akokoľvek zvláštne, bolí ma, že sa takmer bratsky spojené krajiny ničia. Celá naša doba, všetky zbrane a technológie... sú ako otrava na potkany. Ale miesto potkanov, tu stojíme my. Ľudia. Prostý ľudia so svojím názorom, ktorý bohužiaľ (krutá pravda), nezmôžu nič. Sme nútený pozorovať túto bratovražednú vojnu... Nemám chuť ani energiu sa vyjadrovať k postaveniu Ameriky, Slovenska či Česka k tejto veci. A k Rusku... nemám v pláne odsudzovať Rusov, sama ich pár poznám a viem, že ako obyčajný ľud, sú rovnako nevinný. Len tá vyššia sila, tá ktorá šéfuje už teraz obrovskej horde pre nich len červených bodiek, tá by sa mala zamyslieť. Akú to má cenu a či sú hodný ju zaplatiť. Nebavíme sa o dolároch či eurách... ide o ľudské životy. Myslím, že už teraz sa pekne zadlžili. Vzali príliš veľa životov. A viem, že to vyvolá niečo závratné a strašné. Bojím sa. Áno, pokorne priznávam že sa bojím a desím následkov týchto udalostí. A mrazí ma pri predstave ľudí z Ukrajiny, ktorý hrdo položili život sa svoju vlasť, za svoj ideál. Obdivujem ich tak, ako som obdivovala davy ktoré bránili svoje krajiny počas svetových vojen. Tí, ktorý pobrali to jediné čo mali a bezhlavo sa vrútili do boja. Pre niekoho sú to len strany učebnice ktoré sa musia nabifliť. Pre mňa sú to vzory a ideály, narozdiel od mojej generácie olizujúcej plagáty a absolútne ignorujúcej  situáciu hneď povedľa nich. Trochu sa zamyslieť nad tým, aký je svet vlastne brutálny. Vždy som bola optimistická. Dnes je ale ťažké si udržať úsmev. Slovo dnes neoznačuje len túto sobotu, ale aj celý súčasný vek. Vek plný nástrah a strachu...
Popremýšľať nad svetom, je tak trochu deprimujúca chvíľa ale... skúsme na chvíľu nebyť egoisti.

7 Amanda Amanda | Web | 9. března 2014 v 18:57 | Reagovat

Když se nad tím člověk zamyslí, je to smutné. Sami se považujme za rozumnou rasu a přitom děláme takové kraviny.

Ta naše pýcha, drzost a nenasytnost nás jednou zničí. Co je to sakra za svět?! Už jsme prodělali dvě války, třetí naše planeta neunese...

Ano, co nevinní? Hloupá otázka, dneska prakticky nikdo bere ohledy na druhé, každý se zaobírá jen vlastními zájmy.

Báseň je pravdivá a upřímná, i když na lidskou marnivost je škoda plýtvat rýmy.

8 Angela Angela | Web | 9. března 2014 v 20:16 | Reagovat

Je to vážně smutné... Souhlasím s tebou. Báseň je pravdivá.

9 Catie XXXXXXX Catie XXXXXXX | Web | 14. března 2014 v 10:52 | Reagovat

moc pěkný blog

10 Ellis Ellis | Web | 20. března 2014 v 19:15 | Reagovat

Co napsat, kdy slova už nestačí,
když neříkají nám nic?
Snad tišší než ticho poslouchat,
doufat, že řekne víc...

Nemám co víc k tomu dodat - je to nádherná báseň a moje srdce s ní musí i přes všechnu bolest souhlasit....

11 maya-chan-world maya-chan-world | E-mail | Web | 21. března 2014 v 8:55 | Reagovat

Souhlasím a je to moc pěkně napsané. Já nikdy nepochopím války, na konec to vždycky odnesou ti,kteří za nic nemůžou.

http://maya-chan-world.blog.cz/1403/books-books-everywhere podíváš se prosím?

12 z budoucnosti z budoucnosti | 3. dubna 2014 v 23:08 | Reagovat

I když tu mám svobodu slova, poslední větu si vyprošuju. Mimo jiné to dokazuje, že mě opravdu neznáš...
Ta moje poslední věta nebyla myšlena v zlém. Ale OMLOUVÁM SE, jo, když tě to přesvědčí, že jsem to nemyslel vůbec sarkasticky, tak to udělám Promíň a jo, máš pravdu, je mezi náma propast času, tak tě vůbec neznám a ani nikdy nebudu moct znát.

13 Lillienne Dengel Lillienne Dengel | E-mail | Web | 4. dubna 2014 v 11:47 | Reagovat

[12]: V pohodě. Nevidím to teď už tolik jako útok na svoji osobu. Asi jsem se taky unáhlila, prostě mě to naštvalo. Stává se mi to. Byla to reakce okamžiku, které jsem potom litovala, protože moje slova mohla být útočná, útočnější než jsem zamýšlela. To ale neznamená další omluvu z mí strany, jo. Jen konstatování.
Jinak: Nebráním se kritice, naopak pokud máš něco na srdci, neváhej to říct.

14 Lulu Lulu | Web | 6. dubna 2014 v 12:05 | Reagovat

Pravdivá básnička, pravdivé slová. Inak to ani nejde opísať. Toto všetko, čo sa práve teraz vo svete deje len dokazuje inteligentnosť niektorých nepoučiteľných ľudí, ktorí nikdy nemajú dosť. Neviem, čo ďalšie by som k tomu dodala. Hádam že len vždy takí ľudia boli, sú a vždy budú, čo je dosť smutné.

15 maya-chan-world maya-chan-world | E-mail | Web | 1. května 2014 v 11:23 | Reagovat
16 Casion Casion | Web | 17. května 2014 v 12:52 | Reagovat

Ahoj :-)
Na blogu mám vyhodnotenie zápisu SB, tak si ho prosím pozri :-)
http://my-fantasydream.blog.cz/1405/vyhodnotenie-zapisu-sb
s pozdravom
Casion

17 Lillen A. Blake Lillen A. Blake | Web | 6. června 2014 v 16:53 | Reagovat

Kdypak se nám vrátí naše milovaná, sarkastická lilliinka? :-( :-)

18 Simix Simix | Web | 26. června 2014 v 8:44 | Reagovat

Moc se mi líbí to motto (citát) co máš v záhlaví :D

19 Amanda Amanda | Web | 15. srpna 2014 v 20:37 | Reagovat

Ahojky, dovolila jsem si tě nominovat do řetězového tagu.

http://amandinyzapisky.blog.cz/1408/retezovy-tag-od-ilii

Budu ráda, když se zapojíš. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama