Nástěnka blogu

Chceš se mě na něco zeptat TADY
Reklamy SEM /

Nechť je tento blog ponechán a zakonzervován pro příští generace ve stavu v jakém je. Třeba někoho ještě dodatečně potěší. Na mazání ho nemám srdce.

Můj email : lilliinka@email.cz

Nashledanou v příštím životě! (jak by řekl Desmond ze Ztracených) :)

21.) Jaký člověk vlastně jsem?

1. března 2014 v 16:45 | lilliinka |  Už jen 21.
Předposlední díl challenge od Knihofila 18
Měla být udělána před rokem a víc jak třemi měsíci. Dlouhá doba na to rozmyslet si, co napsat k tématu "Aký člověk vlastne som?" Nabízím vám první a poslední upřímnou zpověď svého nitra. Možná to neunesete. Dozvíte se věci, které by jste o mě raději nevěděli. Možná vám sklouznou růžové brýle a vy si budete moci říct: "I takový lidi jsou, skutečně to není fikce." Kdo mě nezná nebo se teprve snaží poznat mě, omlouvám se, nemůžu za to, co jsem. Nikdo vás nenutí to číst. Prostě to chci mít napsané černé na bílém (fajn v mém případě bílé na černém aneb všechno musí mít ta holka opačně.) Je to spíš pro mě než pro vás. Zvláštní, přesto chci, abyste znali pravdu.

Ze všeho nejdříve si musím promyslet, jestli se vůbec mohu za člověka považovat. Přeci jen se stává, že lidé, kteří se tolik prohřešili vlastní morálce, jsou z lidské rasy vyloučeni. Ti co zneužívají děti, vraždí, žíjí, aby páchali bolest tak hroznou, že se mi z toho stahuje hrdlo.... Nejsem ani vrah ani zvrhlík ani nikdo trestně stíhaný, ale přesto mám o svém lidství určité pochybnosti.
Bezpochyby nejsem normální, ve vší vážnosti. Mám ráda věci, které lidem nepřipadají obyčejné a tuctové. Knihami a fantazií to začíná, mými promluvami k sobě samé, soupeřením s dvěma polovinami své mysli a začínajicími sklony k sebepoškozováín a neovladatelného vzteku, konče. Uznejte pokud se mohu ještě řadit k lidské rase, je to jen tak tak.
Nejsem zlá. Nikdy bych neublížila lidem okolo sebe, tedy abychom byli přesní, těm lidem, které mám ráda a ty, kteří mi ve svém stereotypním životě nic neudělali, protože nestihli udělat takřka nic než spát, jíst a chodit do práce. Nedokázala bych vraždit, nemám na to povahu. Moc bych se bála, jsem jeden velký zbabělec.
Jsem náladová. I když to nepatří k žádné extra temné stránce, člověku to strach může nahnat. Když šbletám nesmyly, které se vylučují, když na můj povrch vypluje to zlo, ten Den, který Gel prostě nedokáže v určitou chvíli dobře potlačit, když zlo zvítězí na dobrem a ne jako v pohádkách, kdy žili šťastně až do smrti. (Pro pochopení Den je ten ďábel, Gel je anděl = Dengel). Nejsem si s určitostí jistá jestli by Den dokázal udělat něco, co by Gel ani já jako bytost nikdy neudělala, každopádně vím, že je to Den, kdo mě v návalu vzteku nutí zatínat pěsti až mi zbělí klouby, až mi vystupují žíly a hrozí, že prasknou. Když si zarývám do rukou nehty, abych tu vnitřní rozháranost trochu otupila. Nevztáhla bych na sebe nůž, ale v návala adrenalinu mě škrábance nebolí, to přijde až potom, když se vrátí Gel a já se schoulím do klubíčka a brečím jako malý bezmocný mimino, ač jsem před chvílí byla vtělené zlo. tj. k mé náladovosti.
Mám ráda kriminálky, vidět krev v televizi mě fascinuje, stejně jako v horororech. Nevadí mi ani u nich jíst, ať jsou sebenechutnější, pravděpodobně i tohle vypovídá o jisté nesourodosti k vlastnímu plemenu. Neznám totiž nikoho podobného. Naopak v reálném životě mi krev vadí, když o ní někdo mluví a já si jí představuju jak proudí v těle, spíš jak z něj uniká. Nenávidím ani vlastní odebírání, jsem v nemocnici vždycky jako ztracená, jako bych měla omdlít. Křehká panenka. Panenka z hororu.
Existují lidé, které nenávidím. Nenávidím svého otce. Vím, že mnozí by za to, aby měli tatínka dali duši ďáblu, ale já ho nenávidím. Je to jediný člověk na světě, který mě nutí zapomenout na to, že nemám ráda násilnosti. Který mě nutí myslet na to, co bych mohla udělat. Nejsem vrah rozumějte mi, ale těch myšlenek a těch snů se prostě nemohu zbavit.
Existují lidé, pro které bych se rozkrájela. Obětovala se, skočila pro ně do ohně. Není jich moc.
Mám ráda svět a přesto ho nenávidím. Jsem plná paradoxů a protikladů. Všeho toho, co se spolu vylučuje. Předminulý rok jsem strašně dlouho čekala, kdy přijde ten konec světa a když nepřišel, byla jsem zklamamná. Něco ve mně to chtělo ukončit. Na druhou stranu chci celý život zasvětit tomu, že se budu pokoušet ho spasit. Dát se k nějaké světové organizaci, pomáhat těm, co si to zaslouží...
Jsem bezpáteřní hajzl. Už mě tak nazvalo hodně lidí. Mých příbuzných, lidí, kterým bych měla věřit, mít je ráda.... A oni mi říkají takovéto věci, i když je to pravda. Ale špatně se to poslouchá. To je asi hlavním pravidlem pravdy, tak blbě se vstřebává.
Jsem kdo jsem a nikdo mě nezmění. Ani kdyby mě navlíkli do svěrací kazajky a nacpali mě práškama k prasknutí. Cítím že to mám moc hluboko. Mám moc komplexů, které k tomu napomohly. Jizvy, které nevyblednou. Stíny které nezevětlají. A říkejte si, co chcete, že mě třeba jednoho krásnýho dne změní láska, že si mě zkrotí můj manžel . Slyšela jsem to už dostkrát. Víckrát to slyšet nechci. Není to pravda. Já nejsem ten typ "dup a vždycky bude po mým a ty mě budeš ctít a na slovo poslouchat". To já bych byla spíš ten tyran.
Jsem dobrá víla i postrach. Jsem cholerik a přesto ztracený introvert pátrající po správných písmenkách. Jsem šelma i vyděšený králíček. JsemFrançois Villon, který psal verše protikladu, které mě vystihují úplně nejvíce:
"Já u pramene jsem a žízní hynu,
horký jak oheň, zuby drkotám".
Jsem dobro i zlo, jsem konec i začátek. Jsem a pořád budu.
Toto je asi moje nejupřímější zpověď není přikrášlená jediným slůvkem, jsou to moje myšlenky, moje názory, jsem to jednoduše já. Takový člověk vlastně jsem, pokud jste měli jinou iluzi moc se omlouvám. Všem, kterým jsem kdy lhala a něco jim namlouvala, pravda schovaná za hezkými slovy. Tohle je pravda a žádná jiná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Violette de La Fountaine Violette de La Fountaine | Web | 1. března 2014 v 19:39 | Reagovat

Páni, tak tato zpověď byla silná. Každopádně se mi moc líbila. Líbí se mi, že si na nic nehraješ a myslím, že i proto jsi opravdu skvělý člověk. Moc se mi líbí jak jsi to pojala. Jsi pro mě vážně silná osobnost a člověk, kterého si díky takovéto upřímnosti vážím ještě více, než předtím.

2 Milenne Milenne | Web | 2. března 2014 v 13:07 | Reagovat

Páni, takovéto vyjádření o sobě bych nikdy nezvládla! :D
Každopádně, budu ti držet palce ať je všechno dobré! :D

3 ladyparanoid ladyparanoid | Web | 2. března 2014 v 17:01 | Reagovat

Já bych takhle o sobě nikdy mluvit nezvládla, ale v některých věcech jsme si podobné, ale jen v některých, tátu mám třeba ráda, ale to je věc názoru.

4 Angela Angela | Web | 2. března 2014 v 17:08 | Reagovat

Napsala jsi to úžasným způsobem, moc se mi to líbí. Vyzařuje z toho... originalita? Upřímnost? Prostě jsi skvěle popsala svoji osobnost. U něčeho mi to připadalo, jak kdyby to vyprávělo o mně.

5 Lillen A. Blake Lillen A. Blake | Web | 2. března 2014 v 17:25 | Reagovat

A přesně tak tě mám ráda.
Jsi plná protikladů, ale kdo není?
Jen... ty jsi tak nějak víc... Já třeba miluji i zatracuji svět, taky mi připadá, že se ve mě něco rve - ale narozdíl od tebe, ve mě se nerve světlá a temná stránka, ve mně se toho vždycky rve víc. Napadá mě Freudovo Id (Chci to a to a chci to hned a teď a tady!!!) Ego (Chci to a to a taky že to jednou dostanu!) A Superego (Je mi s prominutím úplně u pr*ele, že chcete to a to, protože já vám na to kašlu! Běžte si sbírat švestky a houby a neotravujte :-D )
Ale ne, tak tuctová nejsem.
Spíš se ve mně bije Lily (Lilie - budu hodná na svět a třeba se tak stane hodnějším. Třeba jednou nebude tak krutý).
Tewie?  (Táhněte všichni do zadku a nechte mě na pokoji! Za snílky, ať jim patří svět.)
A pak možná Delith... (co mě ponižuje, protože... to v depresi jinak nejde ;-))

Jinak ke škrábancům - dělala jsem totéž. Jednou jsem si vzala i něco jiného. (Nebyl to nůž... ale bolelo to víc než nehet a jizvu jsem měla dobře dva týdny.  A musela jsem to schovávat pod mikinou, atp.) Ale ještě ten den mi došlo, co jsem to udělala. Od té doby jsem na sebe nešáhla - aspoň ne tak, aby mi tekla krev. I když se bojím, že selžu a zase to udělám.

Je to lákavé. Ale vím, že bych tím ublížila těm nehmotným bytostem, co mě milují víc než celý svět dohromady. A to nechci).

Fíí, zase jsem se rozepsala. Prostě jsem ti chtěla jen říct: Buď taková, jaká jsi, tak tě máme rádi. Je mi líto tvého vztahu s otcem, byť nevím, co ti udělal, a byť já jsem z těch, co by za otce (ale pozor, za toho MÉHO, hodného, flegmatického, milého tatínka) dali - dala ruku do ohně.

Neměň se. Chci o tom napsat článek. Nemá to smysl. Buď taková, jaká jsi, a jaká být chceš, jak se ti líbí. Neměň se pro nikoho jiného - já to chtěla, snažila jsem se o to, a když jsem se válela na dně, tak jsem otevřela oči a zjistila, že je to naprosto k ničemu. :D

Mám tě ráda, Lilla, Lillen, Tewie i Delith ;-) Ano, mé temné já tě zbožňuje :D :-P

6 Lillienne Dengel Lillienne Dengel | E-mail | Web | 2. března 2014 v 18:03 | Reagovat

[3]: Nikdo nemůže mít všechno:) Važ si toho, že máš tátu ráda a až se pohádáte můžeš mít ve mě odstrašující příklad. Alespoň k něčemu to bude dobré...

[4]: Nevím jestli originalita, kde kdo píše o sobě. Jestli píše pravdivě je druhá věc. Ale já to jinak neumím:)

[5]: Moje milá Lillenko, tvoje slova mě vždycky zahřejou u srdce. Člověk si najednou nepřipadá tak hrozný, když mu někdo dokáže říct tolik krásných slov.
Je mi líto jestli jsi kdy musela zažít podobné chvilky jako já. Nikdo si je nezaslouží. (Asi kromě mě:). A ty, ten nejlepší člověk jakýho jsem poznala už vůbec ne.
Co já bych dala za flegmatického tatínka, milého, chápajícího, co by mi rozuměl. Místo toho je mým otcem cholerik, co musí mít poslední slovo, takřka alkoholik, jehož povahu jsem zdědila. Asi kvůli tomu se nemůžeme za boha vystát, mimo jiné teda:)
Také tě mám ráda:))

7 Casion Casion | Web | 3. března 2014 v 15:41 | Reagovat

Každý má nejaké zlé a dobré stránky, u niekoho prevažujú dobré a u iného zasa zlé. Ale dosť diskutabilné, čo je vlastne zlé a dobré :D Často ide iba o vec názoru alebo pohľadu na vec :-)
Napriek všetkému čo som si o tebe teraz prečítala a dozvedela sa, si podľa mňa super baba, si originálna a rozhodne nemám dôvod domnievať sa, že nie si človek :D

8 Lillienne Dengel Lillienne Dengel | E-mail | Web | 3. března 2014 v 15:50 | Reagovat

[7]: Zlepší to den, když mu někdo řekne, že je člověk:D

9 Kate Kate | E-mail | Web | 5. března 2014 v 17:56 | Reagovat

Já bych e takhle otevřít asi nikdy nedokázala. :/ Jak řekla Casion - každý má nějaké zlé a dobré stránky, a já dodávám, že je jen na nás, jak s nimi naložíme. ;)

10 Sue Sue | E-mail | Web | 5. března 2014 v 22:02 | Reagovat

Si človek, Všetci sme. Nepoznám nikoho, kto by bol vždy dobrý.. a úprimne ani nikoho, kto by bol vždy zlý. Aj samotný Gándhí musel mať svoje tiene. A buďme úprimný- máme ich všetci.
V tomto sa radím medzi tých, čo už sú nimi takmer pohltený... je to ako lepkavá čierna hmota ktorá rastie a rozťahuje sa a my sme uväznení niekde v nej, hlboko vnútri.
Tiež viem, aké sú vzťahy v rodine zložité. Ja to mám takto s mojou matkou, ak tak tú osobu môžem nazvať. Vďačím jej za život ale to je asi to jediné prospešné, čo pre mňa urobila. Som šťastná za každý deň ktorý prežívam s mojím otcom a rodinou- pravou rodinou. Tá žena ktorá konala tak ako konala (nejdem ťažiť tento krásny blog s príbehom o dávaní vlastných detí do detského domova) je história, a tak to má podľa mňa byť. Treba ísť ďalej a snažiť sa o trochu toho optimizmu, každý deň sa aspoň sarkasticky usmiať na dedka v autobuse- časom to bude lepšie.

Nejdem písať slohovky, len na koniec dodám: nenechaj sa skrotiť. Nikdy. Náš oheň, naša sloboda z nás robí to, čo sme. A že ty máš poriadnu vatru. :)

11 z budoucnosti z budoucnosti | 6. března 2014 v 11:13 | Reagovat

I.Jsi člověk hledající pravdu a sám sebe.
II. Jsi bytost naivní a slabá, lehce lecčemus věřící..třeba ( Ukrývá se hrozba v naší matce, podřimuje připravuje se?) z prosince 2012.
III. A když tak čekáš na pohromy tak ti co-to prozradím dívka...červen 2014 - zemětřesení u Kalifornie s níž se stane ostrov, a tsunami zaleje nížiny Nipponu. (JPN).
2019 - erupce sopky Monte Albano vymaže z povrchu země město Řím.
A víš co? Jdi se modlit za své bratry a sestry, a spásu své duše. ;-)

12 Lillienne Dengel Lillienne Dengel | E-mail | Web | 7. března 2014 v 12:32 | Reagovat

[11]: Milý z budoucnosti, který nedokážeš napsat pořádně svý jméno či přezdívku, snad se stydíš o to kdo jsi? Nechci to řešit:) Ale rýpnout si mohu, ať vidíš jaké to je.
Pravděpodobně mě vůbec, ale absolutně vůbec neznáš, když nepíšeš něco v tomto stylu. Kdybys mě znal/a, nikdy by ses mě nepokusil/a označit jako "slabou". V životě se mi stalo dost věcí na to, abych se tomuto označí směle vzepřela.
To, že věřím na konec světa je moje věc. Věř si třeba na malé zelené mužíčky, taky ti to nebudu vyvracet. Každého fascinuje něco jinýho, mě záhady a konspirace, to, že bych tomu věřila je druhá věc.
I když tu mám svobodu slova, poslední větu si vyprošuju. Mimo jiné to dokazuje, že mě opravdu neznáš...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama