Nástěnka blogu

Chceš se mě na něco zeptat TADY
Reklamy SEM /

Nechť je tento blog ponechán a zakonzervován pro příští generace ve stavu v jakém je. Třeba někoho ještě dodatečně potěší. Na mazání ho nemám srdce.

Můj email : lilliinka@email.cz

Nashledanou v příštím životě! (jak by řekl Desmond ze Ztracených) :)

Liebster blog award - od Amandy a Lillen

4. února 2014 v 14:14 | lilliinka |  Others
Jímá mě nostalgie při pomyšlení, že se právě teď chystáte číst poslední Liebster Award. Nějak jsem si na to asi zvykla. Bude mi to chybět.

Neupřímné? Já sama se divím, že mi neukápla falešná slzička. I když na druhou stranu, vážně bylo zábavné moci podle svého "nejlepšího vědomí a svědomí" odpovídat na cizí otázky. Baví mě dělat si ze všeho srandu, jinak by ten život vážně stál za starou belu. (Myslíte, že kdybych napsala za starou Bellu brali by to milovníci Stmívání jako smrtelnou urážku? - jen teorie, pardon)
PS: Po malých technických potíží z mé strany jsou tam vážně otázky od obou dvou zodpovězeny. - aktualizováno 5.2. 14 v 9:55


Otázky odAmandy


1. Znáš a ovládáš kámen, nůžky, papír, tapír, spock?
Kámen, nůžky, papír ano, ovšem dodatek nechápu, to je určitě nějaká novinka, co já, starší generace, už nechápu:D Požaduji vysvětlení nebo se to pokusím vygooglit.
Jinak podle mého je tapír takový to velký zvíře, co nemají návštěvníci ZOO tak rádi jako třeba ptáčky ve fraku (tučnáci samozřejmě) nebo pruhovaný kočičky. Takový nevděční tlustokožci jsou to, myslím.
Cose týče spocku. Má altenativa by byla ten mužíček napůl člověka napůl entita z planety Vulcan, kdyby to bylo napsáno s velkým S (myslím, že to bylo ve Star Treku, musím být v obraze, no ne snad?)

2. Jak by se podle tebe změnil vývoj 1. světové války za existence topinkovače?
Kdyby měli topinkovač rozhodně by neodešli z domova bojovat za císaře pána, takže by se situace rozhodně zásadně změnila. Ve prospěch Dohody samozřejmě.

3. Stojíš na pustém ostrově, kdo by tam stál s tebou?
Já sama, je to pustý ostrov. Možná by tam byli tajemní Ti Druzí a jiní lidojedi aneb to do lásky ke Ztraceným (The Lost)

4. Chemie nebo zeměpis?
Nemám ráda ani jednu ze jemnovaných věd. Ne že by mi nešly, přirozeně, ale nerada napínám svůj přepracovaný mozek víc než je to nutný.
Lidi mi říkají, že mám dobrý orientační smysl, trefím do školy a z ní pak i domů, což mi k mému přežití stačí. S chemií zásadně nekamarádím, aneb pamatuju si co dokáže udělat nekontrolavaná gumová zástrčka v skleněné nádobě nad kahanem. Neptejte se.

5. Máte jet se třídou na školní výlet, kam by jste jeli, kdyby jsi vybírala právě ty?
Nejsem příliš nakloněna výletům, mám ráda svůj klid, své křeslo, své knihy, nerada se od nich odlučuju. A také neumím plánovat, jednoduše to nemám v genetické výbavě, takže bych stejně skončila jen někde v zoologické zahradě v Praze, protože to by mě napadlo jako první.

6. Na městké dopravě mi vadí...(doplň)
Lidi. Nechápejte mě špatně, ne že bych lidi nenáviděla, snažila se je nějakým způsobem zabít, koneckonců jsem jedním z jejich druhu, takže ani já nejsem nevinná co se týče poškození matičky Země. Stejně to není nikdo, poprvé se nadechnete a pic, už nejste nevinní.
Ale lidi mi v městské dopravě vadí z jednoho prostého důvodu. Je jich na jednom místě až příliš. Ve špičkách se musíte mačkat s individui, na které byste kolikrát nešáhli ani dvoumetrovým klackem, nebo se tisknete k někomu cizímu, což mi není příjemný. Nejsem "tulicí se tuleň" ani ve společnosti lidí, které osobně znám, a to, že budu v těsném blízkosti s osobou, kterou neznám, se mi přímo hnusí. Mám ráda svůj osobní prostor prázdný. Aspoň se necítím ohrožena. Pravděpodobně mi tento silný instinkt zůstal z dob Kopčemových (Lovci mamutů).
Též nemám ráda ten puch. Je to zřetelné hlavně v autobusech a úplně šílím, když mám jet v tomhle stroji na smrt udušením v létě při 35 stupních ve stínu. Jeden můj bývalý spolužák to trefně označil - Nastupovali jsem takto jako celá třída do autobusu, kde jsme se podle fyzických zákonů neměli vejít. Vešli. Spolužák prohlásil, notně přidušen: "A hurá do Lidic!" (tím byla pravděpdobně míněna spíše Osvětim nebo nějaký podobný tábor, ale efekt to mělo stejný, protože nikdo se dějepisem příliš nezajímal)-
Poprvé a naposledy jsem se mačkala v jednom stroji s celou třídou. Zjistila jsem, že mám mírnou formu klaustrofobie. Teď už bych raději zdrhala a zapojovala nožičky než abych to musela absolvovat ještě jednou.
Ovšem abyste rozuměli, kritizuju pouze autobusy, vlaky jako takové mi nevadí.

7. Ztratila se ti oblíbená propiska, jak reaguješ? -
Pochopitelně jí chci dostat zpátky. Je to moje oblíbená a své oblíbené věci si dost dobře schraňuju a i taková pitomost jako propiska by mě mrzela. Jsem už taková puntičkářka, pochopte, ráda někomu půjčím školní potřeby, ale musí mi je vrátit celé v naprosto stejné stavu jak byly, jinak jsem zlá a nechtějte mě vidět zlou. Pokud jsou to lidé chytří, pak nechtějí, ty ještě chytří se mě na propisku pro půjčení ani neptají.

8. Můj vysněný pokoj by měl být.....(doplň barvu/y)
Nevím, nejsem nijak náročná, když se tam budu cítit pěkně, ať si má třeba bílej strop, jen by na něm měly být prasklinky, ráda se na ně totiž koukám, když se nudím. Věřte, že je to někdy strašně inspirativní. (Ne, že kvůli tomu doma nutně tu prasklinu vytvoříte, mé návody prosím nezkoušejte doma, jsou velice nebezpečné a musejí být prováděny odborníky)

9. Tvůj přítel ti přinese na první schůzku dárek, co to je?
Přítel, který by chtěla aby se konalo i rande číslo dvě mi dá něco, co mi stojí za to vážit tu cestu ještě jednou. Jsem náročná, musí mi nabídnout něco originálního, ne, nechci diamantový prsten (ale bránit se mu nebudu) ani nic extra obrovského, stačí když to bude od srdce, ale květiny mi mnoho neříkají, vážení, mám ráda přírodu takovou jaká je, proč ji ničit a trhat květiny? Tím mě velmi nepotěšíte.

10. Když vejdu do knihkupectví/knihovny, hned zamířím k... (doplň)
Nijak si to nezaznamenávám. Když vejdu do knihovny, zamířím nejdřív k pultíku, kde vrátím ty knihy, co mám pujčené už jakou dobu, takže nejdříve zamířím k nabručené knihovnici s laserovým pohledem, u které jsem si jistá, že by mě tím pohledem přišpendlila k zemi. (Rozhodně nezkoušejte vracet knihy moc pozdě, nejen, že za ně zaplatíte peněžně, ale i životem. Neřekli byste to, ale knihovnice se umí mstít). No a pokud ta otázka byla položenaza se zvědavostí, kam že jdu pro knihy, pak vězte, že ….. k regálu označenému A (jak překvapujicí). Začíná se přeci od začátku, ne, alespoň tak mě to vždycky učili. Co já vím, třeba je to blbě:)



Otázky od Lillen

1. Nějaký okamžik za rok 2013 (případně dřív), za který si strašně vděčný/á, žes ho prožila? Proč?
Rok 2013 nebyl bohatý na kladné zážitky a na ty staré si nevzpomínám, možná jsem ráda, že jsem nastoupila na střední školu na které právě jsem a ne na tu druhou, na kterou jsem si také dávala přihlášku. V této mám dobrý kamarádský kolektiv (zatím, klepu do svého starouše a on se nějak zasekává, hajz, jakýpak neodpovídá!!! - haj-zle, provázené bouchám do něj, ty, že mi nebudeš odpovídat?!). Ale ví Bůh jak dobrý kolektiv bych mohla mít na té druhé školní variantě, ovšem budu to řadit jako úspěch.

2. Je něco, co pro tebe bylo na roku 2013 strašně těžké, ale cítíš, že tě to posunulo dál, že tě to posílilo? Jestli ti nevadí o tom psát, napiš, co to bylo za událost.
Je. Těžké, složité, to jsou jen slova, ale ve skutečnosti to bylo nepopsatelné. Umřeli lidi, které jsem měla ráda. Nejsem si jistá jestli mě to posílilo a posunulo dál. Když to člověk zažije najednou pozná, že úsloví "život jde dál" "a to smyje až čas" jsou jen slova, která nikomu nepomůžou. I když je to opravdu nakonec ten milostivý čas, který tu ránu zacelí, ale i do zacelené rány nemůžete už nikdy sypat sůl, bude to bolet dál.
Pokud si někdy stěžujete, že času je málo a "to to běží" nebo "to to uteklo" věřte, že je to jeho jediná obrovská výhoda , tedy toho, že vám pomůže v otupění obrovských bolestí.
Jednou se posunu dál, ale nikdy nebudu moct na rok 2013 myslet jako na rok spojen s jakýmikoliv pěknými věcmi, které se také udály. Nelze to.

3. Nějaký sen, který se ti (za rok 2013) podařilo splnit?/Něco na co jsi opravdu hrdá?
Jsem hrdá na to, že jsem ho přežila v jakžtakž duševním zdraví, že jsem se i přes to všechno dokázala obrnit a ve škole pokračovala normálně i přes komplikace, které mi rok udělil. Že pro mě budoucnost asi není jen "něco bude", ale že beru v potaz, jak hodnotně celý život prožiju.

4. Něco, co se ti líbí na zimě a něco, co ti na ní vadí.
Mám ráda měkký sníh, ten čerstvý "prašan", z kterýho jde dělat sněhulák, ale vidíte snad někde pořádný sníh? Také se mi líbí pohledy do krajiny jako od Lady, stromy pokryté sněhem, mráz na oknech nebo když svítí slunce a sníh příjemně září.
Naopak nemám ráda ten krystalický sníh, co tak křoupe pod nohama, moc mi nepřidá ani skrytý led, po kterém se dá dobře uklouznut, hnusná břečka, která se tvoří ze soli a sněhu, a jiné nepříjemnosti, které se k tomu nutně vážou.

5. Je něco, co by ses chtěl strašně moc naučit (nejlépe v novém roce)?
Chtěla bych konečně umět vařit. Naučit se udělat dobré knedlíky, prý vrchol kuchařské činnosti a celkově nebýt k ničemu. Ale skepticky vrtím hlavou, protože vím, že se to nepovede.

6. Je něco, cos (v roce 2013) ztratil? (Nemyslím jen hmotnou věc, ale klidně pište i o té).
Ztratila jsem hodně věcí, kus sebe mezi nimi taky je. Nechci už o tom mluvit, myslí, že bod 2 řekl všechno, nechci se opakovat. Snažím se jít dál a tím to hasne. Ten, kdo nic neztratil je šťastný člověk a sakra by si toho měl vážit.

7. Nejoblíbenější jídlo k obědu, nejoblíbenější sladkost, nejoblíbenější pití?
K obědu rozhodně špagety s červenou omáčkou a kuřecím masem a nahoře se sýrem. Och mě se sbíhají sliny. Pak mám ráda řízek jako správný Čech, nejlépe vepřový. A za boha si nedokážu vybrat, co mi chutná víc.
Sladkosti miluju obecně všechny, ale nejraději mám takové, co se dají sehnat jen v některých vybraných cukrárnách, bohužel, to je mojí hlavní marnovostí. Třeba Sachrův dort. O lala.
Nemám ráda Kofolu ani Coca-colu a ani ty jiné černé blivajzy. Říkám tomu kapalný asfalt a nepozřu to ani za boha. Též nemusím Fanty a Sprity a všechny tyhle přeslazený nesmylsy. Takže když už tak jedině džusy, nejlépe 100% nebo takové, které si vymačkám z čerstvých plodů a vím, že jsem do nich nedala tunu éček. Ale nejčastěji vyhrává obyčejná voda z kohoutku s kapkou šťavy. Tečka. Nejdu s davem, na tom já sama sebe zakládám.

8. Chceš vydat knihu? O čem by měla být. (Klidně i poezie, biografie, povídky - cokoli.)
Obrovský sen, který se nikdy nesplní, ale budu snít dál, protože je to to pro co ještě žiju.
Nechci psát o čem by byla, protože bych se rozbrečela, to do marných, nikdy nesplněných dětských snů, věřím, že existuje takové skladiště (vida nápada na příběh)

9. Dobrý film, který jsi v poslední době viděla a který bys mi doporučila.
Viděla jsem Počátek (Inception) s Leonardem DiCapriem v havní roli, nevím jestli je dobrý nebo ne, ale byl to poslední film, co jsem teď viděla. (Jak zoufalé, můj poslední fil byl Švejk a jeho poslušně hlásím o Silvestru) Jinak mě na filmy moc neužije. Jsem fanda spíš do seriálů. Kriminálky všech druhů a barev a samozřejmě má srdcovka Ztraceni, které se rozhodli znovu odvysílat:)

10. Čeho si na sobě nejvíc vážíš?
Že ať se stane cokoliv, nehledě na ty pesimistický řeči, vždycky dokážu vstát z toho dna, vyšplhat se znovu k hladině, jen aby mě tam mohl někdo znovu zlomyslně shodit. Každopádně, když slunce dokáže každý den znovu vstát, já to přeci dokážu taky. (Přesně tak, něco jsem si vymyslela a budu to omílat až do zblbnutí světa) A vidíte zatím se mi daří. Toho si na sobě vážím, protože znám takové lidi, který by první dopad nadobro zlomil.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Evil Angel Evil Angel | Web | 4. února 2014 v 15:49 | Reagovat

pěkný blog

2 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 4. února 2014 v 17:49 | Reagovat

Ta první odpověď to zabila.. :D

3 Abigail Abigail | Web | 4. února 2014 v 18:59 | Reagovat

pěkný článek, v některých případech to vnímám stejně jindy zase úplně jinak... no dobře ve většině stejně =)

4 Lillen A. Blake Lillen A. Blake | Web | 5. února 2014 v 15:41 | Reagovat

Měla jsem tu sáhodlouhý koment, a smazal se, zmetek.
Takže, ve spoustě věcí se lišíme, ale to vůbec nevadí, protože jen potvrzuješ, že jsi výjimečný člověk.
Třeba mě zaujala ta kofola - zrovna tam se lišíme - ale na druhou stranu bych nedokázala pít tenhle nápoj každej den:D

A jinak, k těm ztrátám, bych ti řekla tolik:
Čas nezacelí jizvy ani nezahojí rány - ale otupí bolest, zvykneš si na ni, a tak tě ta bolest nebude pořád každou minutu tvýho mizernýho života ochromovat.

5 Lillen A. Blake Lillen A. Blake | Web | 5. února 2014 v 15:43 | Reagovat

[4]: "Tím tvým mizerným životem" nemyslím nic špatného. Prostě "Tohohle mizernýho života na tomhle mizerným světě ;-).
Snad jsem se vyjádřila srozumitelně.
Jinak, líbí se mi, jaká jsi. Jsi zajímavá a originální. A mám tě ráda.
(Omluv dnes výplody mé choré mysli, svalím to na svou chřipku.) :D :-P

6 Kate Kate | E-mail | Web | 5. února 2014 v 19:37 | Reagovat

S tou odpovědí u druhé otázky od Lillen souhlasím... :) Jsou to jen bláboly... Možná, že časem to bude lepší, ale nikdy se to nesmyje.
A s těmi dopady... :) Dobrá metafora. ;) Já se taky zvednu, ale občas mi to docela trvá. :(

7 Amanda Amanda | Web | 15. února 2014 v 15:36 | Reagovat

Děkuji za zajímavé odpovědi...
Co se týče toho kámen, nůžky...tak já to mám z Teorie velkého třesku..

http://www.youtube.com/watch?v=fFXhOvgtP-s

To video jsem viděla asi 50x než jsem to to naučila. ;):-D

Kapalný asfalt....plně souhlasím. Mě osobně to taky moc nechutná...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama