Nástěnka blogu

Chceš se mě na něco zeptat TADY
Reklamy SEM /

Nechť je tento blog ponechán a zakonzervován pro příští generace ve stavu v jakém je. Třeba někoho ještě dodatečně potěší. Na mazání ho nemám srdce.

Můj email : lilliinka@email.cz

Nashledanou v příštím životě! (jak by řekl Desmond ze Ztracených) :)

Bezcitná

16. února 2014 v 10:08 | lilliinka |  Něco jako básničky
Trošku opožděně bych vám ráda darovala něco k Valentýnu. Tentokrát ovšem všem, jak těm, kdo lásku mají, tak těm, kdo jako já zlikvidovali celou bonbonieru nebo čokoládu, a nakonec i takovým, co na Valentýna nevěří, nemají ho rádi, prostě 14.2 je pro ně normální den jako každý jiný. Tak jako pro mě.
Básnička, kterou jsem pro tento účel napsala, nemá s těmi přeslazenýma růžovýma tentononcema, co zaplavují všední den, nic společného. Řekněme, že jsem se držela víc reality, dala jsem do toho spíš neštěstí než štěstí, spíš nepochopení než pochopení. Odmítnutí, které bolí. Snad to pochopíte.
Proč je báseň psaná z pohledu chlapce? To je vlastně také jeden z důvodů. Většinou Valentýn vyvolává stavy šílenství u dívek.. Chtěla jsem, aby se vědělo, že to platí i obráceně a ne jen jednosměrně a možná obráceně o to víc.
Forma básně je trošku experimentální. Nečte se úplně dobře, kvůli tomu abych dodržela jistá kritéria, která jsem si dala. Je to vlastně moje premiéra v básníčkovském světě. Tentokrát má totiž předem danou strukturu. A víte, co já si myslím o uhlazenosti.
Nakonec doufám, že si z toho něco vezmete, protože to nebylo psáno s úmyslem absolutní fikce, spíš to mělo vyjadřovat opravdové pocity, nic přehnaného.
Když jsem to psala, měla jsem v hlavě dokonalý obraz děje a přesně jsem zdůvodňovala povahy postav, máte i vy z toho také nějaký obraz situace?




Bezcitná

Dal jsem ti růži, srdce také,
opilé rýžovým saké.
Dal jsem ti hrst své lásky,
ne abys koukala na oblázky
pod svýma nohama

Chtěl jsem tou růží mnohé říct,
polaskat bledou tvoji líc.
Chtěl jsem mnoho,
vlastně všeho "toho",
co k lásce patří.

Pohladit tvář tvou jsem chtěl,
možná, že jsem třeba měl.
Pohladit a čekat, co uděláš,
jestli mi do kapsy svou lásku uschováš
nebo nikoliv.

Odtáhnout se ty umíš nejvíce,
v pravou chvíli popadnout střevíce.
Odtáhnout se, když tě někdo chce mít rád
a nebýt pro tebe jen tuctový kamamrád,
tak jako já.

Nemyslím, že chyba na mé straně je,
dal jsem ti růži přeci že.
Nemyslím, že jsi jediná,
pro mě ale už vždycky budeš ztracená,
jako já pro tebe.

Smutnit, na jezero hledět,
není to, co jsem toužil vždycky zvědět.
Smutnit a srdcem zametat,
v popelu válet se, naříkat,
do skomírání světa.

Dal jsem ti růži, celý svět,
odmítla jsi to, a proto hleď:
dal jsem ti celou lásky síň,
řekni, proč jsi nechtěla míň?
Ráda mě vidíš zoufalého?

Dalas mi nic
a požadovala stonásbně víc.
Dalas mi prázdnotu a beznaděj,
a tak navždycky mi rozuměj:

jsi bezcitná!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sasha Sasha | Web | 16. února 2014 v 10:12 | Reagovat

je to krasne, trochu sa v tom azda aj vidím :)

2 Lillen A. Blake Lillen A. Blake | Web | 16. února 2014 v 12:26 | Reagovat

To je perfektní. Připomnělas mi tím mou nejlepší kamarádku: "Dej to sem, vrať mi to, je tam něco o tobě!"
Lillen: "Co je tam o mně?"
"Příběh. Jak tě jeden kluk strašně miloval a tys ho odmítla."
Lillen, smutně: "Víš, někdy, ač na minulé životy nevěřím, si myslím, jestli jsem v minulém životě nemohla někoho odmáítnout. Třeba jsem ho i milovala, ale bylo to složité - a nedala jsem mu šanci..."

No, k věci. Láska je složitá. A překvapila mě sloka o pěti řádcích - je to perfektní, perfektní! Má to svůj jakýsi ucelený rytmus, což miluji a má to i nějaké poselství.
"Bravo bravissimo!" :-D  ;-)

3 Lucienne Lucienne | E-mail | Web | 16. února 2014 v 12:43 | Reagovat

Moc krásná básánička, líbí se mi její rytmus... Vůbec se mi to nečetlo těžce, naopak. Myslím,ž e se ti moc povedla :)

4 Lily Lily | E-mail | Web | 16. února 2014 v 13:59 | Reagovat

Pěkná básnička. Zaujalo mě těch pět řádků. Přidává tomu na jakési tajemnosti.
Povedla se ti.

5 Kate Kate | E-mail | Web | 16. února 2014 v 14:13 | Reagovat

Nádhera! :O Nechápu, proč nepíšeš víc básniček. :) Moc se ti to povedlo, a naprosto chápu. ;)
Já osobně Valentýna nijak neprožívám. Nemám přítele... :) Vždycky jsem vyhledávala spíše samotu, ale včera jsem si spolu s kamarádkou uvědomila, že samota mě pomaličku stahuje dolů, ke dnu. :/

6 Amanda Amanda | Web | 16. února 2014 v 21:20 | Reagovat

Já Valentýna neslavím, možná teda proto, že nemám s kým, ale i tak svátky tohoto typu nijak neprožívám.

Básnička mě dostala a abych pravdu řekla, vystihla jsi to.

7 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 17. února 2014 v 20:20 | Reagovat

Krásná básnička. Moc se ti povedla a možná bych i řekla, že je to jedna z tvých nejlepších. Ty emoce z toho jen sálaly :-)

8 Fia Felis en Niger Fia Felis en Niger | E-mail | Web | 18. února 2014 v 9:25 | Reagovat

To je jednoducho perfektné! :O Stále sa v písaní básničiek zlepšuješ a zlepšuješ :-) Súhlasím s Ilonkou, jedna z tvojich najlepších :-)

9 Lucienne Lucienne | E-mail | Web | 19. února 2014 v 14:49 | Reagovat

Jasně, že stojím :) Jsem ráda, že jsi se ozvala :)
Jinak moc děkuju za chválu! :D

10 Lulu Lulu | Web | 19. února 2014 v 18:29 | Reagovat

Aj keď je básnička smutná, napísaná je naozaj krásne a realisticky, všetky tie emócie som doslova prežívala s hlavným hrdinom. Jedným slovom nádhera. :)

11 Lillienne Dengel Lillienne Dengel | E-mail | Web | 19. února 2014 v 19:15 | Reagovat

[5]: Tahle básnička není jediná. V ten den jsem napsal asi tak 5? Měla jsem hold náladu. Většinou jsou depresivní jedovaté a plné vzteku. Na celý svět a i na konkrétní osobu. Přijdou na řadu. Někdy:)

12 Lillienne Dengel Lillienne Dengel | E-mail | Web | 19. února 2014 v 19:16 | Reagovat

[7]: Vzhledem k tomu, že je to celá třetí za celou blogovskou kariéru, asi s tebou souhlasím:D

13 Abigail Abigail | Web | 20. února 2014 v 19:37 | Reagovat

Pěkná báseň =) Sice smutná a plná deprese, ale tahle typy básniček jsou asi nejlepší, tím, ale nepoukazuju na to, že musí být nutně takové =)

14 Violette de La Fountaine Violette de La Fountaine | Web | 26. února 2014 v 14:35 | Reagovat

Je to nádherná báseň, opravdu z ní vyzařuje plno emocí. Obdivuji lidi, kteří dokáží něco takového vytvořit a tvé básně se mi vážně líbí, styl, jakým je píšeš.. vždy z toho mám takový pocit, který přetrvává ještě hodně dlouho po přečtení :) Těším se na další, kterou napíšeš. Doufám, že bude brzy!

15 Lillen A. Blake Lillen A. Blake | Web | 26. února 2014 v 18:34 | Reagovat

Ahojky, napíšu ti to sem, abych se trochu obhájila ;-)

Na první světovou válku jsem už napsala Erichu Maria Remarquovi - 1. světová válka byl taky hnus, stačil mi "deník z Mlýnku na Maso - Bitva u Verdunu 1916" - bylo to šílené a je to šílené.
Teď momentálně jsem trochu naladěná na druhou světovou válku - probíráme to ve škole a tak.
Obě války byly děsné, přesto... v první světové válce neumíralo tolik civilistů - umřelo strašně moc vojáků, kterých je mi upřímně líto (obzvlášť proto, že byli hodně mladí - někteří z nich - a ty hrůzy, co viděli, bych nechtěla vidět nikdy v životě), ale civilisti umírali až potom - hlavně na španělskou chřipku nebo na tuberkulózu - protože za války se "pořádně nenajedli -> měli špatnou imunitu."
Ale to, co se stalo za druhé světové války, bylo šílené. polovina z milionů, ne-li desítek milionů byli civilisti - ženy, děti... A to se víc týká mně - protože já bych nebyla schopná jít do války a bojovat - já bych byla "civilista" - který by s troškou děsu v očičkách pozoroval, kam až jsou lidé schopni zajít.

Abych to utnula, všechny války jsou zlo - i když proti zlu se musí bojovat. Zlo samotné přebíjet zlem ale nemá smysl - zlo se pak šíří jako mor.
Jsem ale ráda, že vnímáš i první světovou válku. ;-) Lidé by na ni neměli zapomenout - protože právě kvůli tomu, že se z ní někteří nepoučili, přišla ta druhá.

(Omlouvám se za spam, případně to smaž, jestli ti to tu bude překážet. Jen jsem chtěla, aby sis přečetla můj pohled. Nechci se tě nijak dotknout, samozřejmě ;-) jen jsem chtěla vysvětlit, proč jsem si vybrala právě tu "druhou." :-)

16 Sherylin Lee Sherylin Lee | E-mail | Web | 27. února 2014 v 12:04 | Reagovat

Nečakala som, neviem prečo, ten koniec. Ja som poéziu nikdy nepísala, pretože to neviem, nemám na to vlohy ani črevo. A možno je to tým, že poéziu ani nečítam, len vtedy, keď na ňu náhodou natrafím. Nemám cit pre slabiky, rýmy skôr, ale nie je to nič moc. Bolo to podarené...:)

17 Amelie Amelie | Web | 3. března 2014 v 20:05 | Reagovat

Skvělé...moc se ti povedlo.

18 Kaisa FireFlie Kaisa FireFlie | E-mail | Web | 28. března 2014 v 21:36 | Reagovat

Je to rozhodně zajímavé, to se musí nechat. Rytmus mi sedí, líbí se mi to, pointa není špatná. Možná bych si příště pro podobné téma trochu více pohrála s básnickými výrazy, ale po pravdě to působí zase neotřele a jinak, což rozhodně není špatně. :)

19 Katy Katy | 2. srpna 2014 v 17:13 | Reagovat

Mě to nepřijde jako básnička spíše písním se podobá hloubku má hlubokou a blíži se k pravdě víc než chci říct. Ta dívka je opravdu bezcitná. Vždyť ji někdo přins růži. Tak velký dar.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama