Nástěnka blogu

Chceš se mě na něco zeptat TADY
Reklamy SEM /

Nechť je tento blog ponechán a zakonzervován pro příští generace ve stavu v jakém je. Třeba někoho ještě dodatečně potěší. Na mazání ho nemám srdce.

Můj email : lilliinka@email.cz

Nashledanou v příštím životě! (jak by řekl Desmond ze Ztracených) :)

Únor 2014

Bezcitná

16. února 2014 v 10:08 | lilliinka |  Něco jako básničky
Trošku opožděně bych vám ráda darovala něco k Valentýnu. Tentokrát ovšem všem, jak těm, kdo lásku mají, tak těm, kdo jako já zlikvidovali celou bonbonieru nebo čokoládu, a nakonec i takovým, co na Valentýna nevěří, nemají ho rádi, prostě 14.2 je pro ně normální den jako každý jiný. Tak jako pro mě.
Básnička, kterou jsem pro tento účel napsala, nemá s těmi přeslazenýma růžovýma tentononcema, co zaplavují všední den, nic společného. Řekněme, že jsem se držela víc reality, dala jsem do toho spíš neštěstí než štěstí, spíš nepochopení než pochopení. Odmítnutí, které bolí. Snad to pochopíte.
Proč je báseň psaná z pohledu chlapce? To je vlastně také jeden z důvodů. Většinou Valentýn vyvolává stavy šílenství u dívek.. Chtěla jsem, aby se vědělo, že to platí i obráceně a ne jen jednosměrně a možná obráceně o to víc.
Forma básně je trošku experimentální. Nečte se úplně dobře, kvůli tomu abych dodržela jistá kritéria, která jsem si dala. Je to vlastně moje premiéra v básníčkovském světě. Tentokrát má totiž předem danou strukturu. A víte, co já si myslím o uhlazenosti.
Nakonec doufám, že si z toho něco vezmete, protože to nebylo psáno s úmyslem absolutní fikce, spíš to mělo vyjadřovat opravdové pocity, nic přehnaného.
Když jsem to psala, měla jsem v hlavě dokonalý obraz děje a přesně jsem zdůvodňovala povahy postav, máte i vy z toho také nějaký obraz situace?

Bolest duše mé zničené

9. února 2014 v 10:32 | lilliinka |  Něco jako básničky
Na básničky není moje múza stavěná. To já vím moc dobře, ale v depresích se píšou takřka sami. Tahle báseň, snad se tomu tak dá říkat, byla napsaná už víc jak před rokem. Ze stavu, který popisuje jsem se dostala. A ono, je o mě. O mě když jsem byla na dně. Na tom dně, kde už vám nezáleží na ničem, dokonce ani nebrečíte, jste jen prázdní jako schránka od měkkýše. tak to je. Není mi líto, že jsem tím prošla, posílilo mě to. Od té doby jsem tak moc zlou situaci nezažila.
Proč to sem dávám po roce? Snad kvůli připomínkám. Neměli bychom totiž zapomínat na zlé chvíle, které nás dělají lidmi stejně tolik jako ty dobré. Tak proto.

Liebster blog award - od Amandy a Lillen

4. února 2014 v 14:14 | lilliinka |  Others
Jímá mě nostalgie při pomyšlení, že se právě teď chystáte číst poslední Liebster Award. Nějak jsem si na to asi zvykla. Bude mi to chybět.

Neupřímné? Já sama se divím, že mi neukápla falešná slzička. I když na druhou stranu, vážně bylo zábavné moci podle svého "nejlepšího vědomí a svědomí" odpovídat na cizí otázky. Baví mě dělat si ze všeho srandu, jinak by ten život vážně stál za starou belu. (Myslíte, že kdybych napsala za starou Bellu brali by to milovníci Stmívání jako smrtelnou urážku? - jen teorie, pardon)
PS: Po malých technických potíží z mé strany jsou tam vážně otázky od obou dvou zodpovězeny. - aktualizováno 5.2. 14 v 9:55