Nástěnka blogu

Chceš se mě na něco zeptat TADY
Reklamy SEM /

Nechť je tento blog ponechán a zakonzervován pro příští generace ve stavu v jakém je. Třeba někoho ještě dodatečně potěší. Na mazání ho nemám srdce.

Můj email : lilliinka@email.cz

Nashledanou v příštím životě! (jak by řekl Desmond ze Ztracených) :)

Liebster blog award - od Victorie

23. ledna 2014 v 15:31 | lilliinka |  Others
Já vím, že mám ještě závazky k ještě jiným lidem, kteří mě škodolibě nebo nebo n znovu a znovu neminovali do téhle challenge, která mě ani nevím proč, přitahuje více než kdy Blogové letadlo. Lillen a Amandě se tedy omlouvám, čas na ně přijde zase jindy. Otázky od Victorie mi připadali pro mou nevymáchanou hubu jko dělané. Však uvidíte.



Otázky od Victorie

1) Kdo tě v životě nejvíc ovlivnil? Jak?
V životě se moc ovlivňovat nenechám. Proč? Snad proto, že vím jak na tom ti ovlivňovaní lidičky jsou. Jsou jako loutky, dřevěné hračky na provázcích, do kterých někdo šťouchá, navádí je nebo, prostě tahá za provázky. Pro mě to je symbol politiky a čachrů za oponou, úplatky i vydíraní. Nebo dění v Severní Korei, to je podle mě ovlivňování a já nechci v životě skončit na tvrdé podlaze s podlomenýma nohama, zlomenou svobodnou vůlí poslušná třeba svému manželovi nebo komukoliv jinému. Možná to beru moc radikálně a pletu do toho věci, které úplně nebyly součástí otázky, ale mě se to slovo hnusí. Znamená bezmoc, vlastní bezmoc, že bez toho druhýho neřekneš ani A. A to já o sobě nikdy nedopustím. Ba ani sebevětší láska nemá tak dlouhý ruce, aby mě dohnala k něčemu, co bych nechtěla dělat.

Ve svém životě mě vůbec nejvíc ovlivnili rodiče a jejich postoj vůči světu a samozřejmě média. Z toho jsem si udělala svůj vlastní obrázek o světě, který mi nikdo nevyvrátí. Od té doby se nenechávám nikým vodit za ručičku. ( je vidět, že ani v otázkách se nenechávám mnoho ovlivnit, omlouvám se)

2) Kdybys měla možnost stát se někým jiným, udělala bys to? Kdo by to byl, kdyby sis mohla vybrat?
I když se kolikrát nenávidím a říkám si, že bych chtěla být někým jiným (konkrétně mou spolužačkou, která má všechny moje priority - lásku, zdraví a štěstí a ano závidím jí její život) nikdy bych dobrovolně nešla na takovou transplantaci mozků, pokud by v reálném světě bylo možné ji někdy provést, což nepochybuji, že půjde. Neudělal bych to už proto, že do tohohle podělanýho života (mého) by se narodila nebo byla vsazena jiná duše a já bych nechtěla, aby někdo musel prožít všechno to co já. (tím se nechci litovat, vím, že děti v Africe by asi rádi transplantovali svůj mozek do mého těla, měli by jídlo že, to je nejdůležitější - koneckonců tohle mi vtloukávají do hlavy celej život). Proto zůstanu starou dobrou lilliinkou a tou také umřu. Někdo, a je mi jedno kdo nebo co, to takhle chtělo a moje pyšná duše by jednou nerada slyšela, že je zbabělec.

3) Jak si představuješ ideální den?
Den, kdy bych se vzbudila naprosto svěží, což se v mém životě nevyskytuje často. Vzpomněla bych si na krásnou věc a ne na to, jakej trapasy jsem zase provedla včera a musela tak pokořeně schovávat hlavu pod deku. Určitě bych se chtěla najíst nějaké výborné snídaně, kterou bych nemusela dělat já, ale někdo kdo by ji pro mě připravil s láskou a přivítal mě úsměvem. Abych celý den cítila podporu někoho druhýho ve všem co udělám, abych mohla rozdávat úsměvy štěstí a jít večer spát s pocitem, že jsem něco dokázala a že to nebyl jen zbytečný den. Chtěla bych usínat a věřit, že až se zítra probudím nebude tohle jenom sen, co odvane nemilosrdné hučení budíku (až trestně vysokými decibely).
Tak co má někdo zájem udělat mě aspoň na jeden den vážně šťastnou?

4) Máš nějakou vzpomínku z dětství, kdy ti bylo maximálně pět let?
Ano určitě se nějaká najde. Vím, že jsem byla strachy bez sebe, když mamka odešla pro rohlíky přes ulici a já zůstala doma se svým mini sourozencem myslím že mu mohl být sotva rok, protože ještě jezdil v takový tý dřevěný, chrastící, pojízdný kraksně. Vážně jsem si myslela, že máma odešla a už se nevrátí. Nevím, kde se tahle paranoia vzala u sotva pětiletý holky, ale vím, že mi nějakou dobu zůstala. Strach ze samoty je hnusný.

5) Představ si, že jsi ztroskotala na pustém ostrově. Na ostrov si však můžeš vzít jednu věc a jednoho člověka. Co by bylo tou věcí a kdo by byl tím člověkem? Vysvětli prosím, proč.
Otázky ohledně ostrova a pustého ještě k tomu, takové nám vždycky dávali na konverzaci v angličtině a já jsem konverzaci vždycky nesnášela, nicméně dneska jsem pánem situace já, takže...
Dovolím si uchýlit ke Ztraceným (The Lost). Vzhledem k tomu, že tam měli hodně věcí nejvíc jim byly k užitku zbraně. Proto bych si sebou vzala nůž, nikdy nevíte, kdy se cokoliv stane. Pokud ta otázka byla položena za účelem subjekt dodatečně testovat a vyhodnocovat na základě jeho charakteru, byla bych asi bezcitná mrcha, ale ano stojím si za nožem.
Nějaký člověk. Není moc lidí, s kterými bych chtěla uvíznout na ostrově a zaručit vám, že nepoužiji výše zmíněný nůž. Ne dělám si srandu. Vážně takový člověk se ještě nenašel. Však víte proslavený věta lilliinky alias Lillienne Dengel je "Nikdo mě nemá ráda" jen to pořád opakuje a pokaždé se jí to povede jinými slovy. Obsah je stejný. Nemyslete si, že si neuvědomuju, co říkám.

6) Jaká byla v dětství tvá nejoblíbenější hračka?
Wow, to už je dlouhá doba. No dobře ne zas tak dlouhá doba, ale přesto si nevzpomínám. Vím jen, že jsem ještě nebyla ta generace, která by musela mít všechno mluvící. Ne. Měla jsem X plyšáků, spávala jsem v posteli, kde bylo více plyšovejch zvířátek než mě. Takže mě ty potvory vytlačovaly z postele. Přiznám se, že ještě teď mám nad postelí nějaké plyšové stvoření. Teď nejvíc miluju žluté sluníčko, samozřejmě jak jinak než plyšové. Znamená pro mě naději. Kotva k životu. Ano bláznivé. Uvědomuju si to.
Jako malá jsem zbožňovala dřevěná zvířátka, která měla ve školce. Slyšíte správně, byla dřevěná a mně to vůbec nevadilo. Ostatní si hráli s ultra moderní kuchyňkou a já si hrála s dřevěnýma zvířátkama. Nutno dodat, že sama, o to větší to byla legrace.

7) Zažila jsi někdy okamžik absolutního štěstí? Kdy a jaký okamžik to byl?
Promiň, na tuhle otázku neumím a nemůžu odpovědět, nezažila,ale ráda bych viz. Ideální den.

8) Čteš ráda? Co ti knihy dávají a jaký je tvůj nejoblíbenější autor?
Miluju čtení. Jsem na mě přímo závislá. Je to moje droga. Stejně jako čokoláda. Pokud mám tohle můžeme se bavit o něčem, co by připomínalo absolutní štěstí v rámci možností - viz. Otázka 7.
Knihy mi dávají vědomosti, ráda bych řekla, že mě učí pravopisu, ale to bych kecala, neučí. Spíš mi rozšiřují slovní zásobu a já pak používám cizí slova, u kterých jsem se zmýlila ve významu. To se někdy stává (ráda říkám, to se vsákne nebo život jde dál, sakra vážně to pomáhá)
Též používám literaturu k čerpání námětů na svoji vlastní tvorbu, pod rukama mi tedy vzniká jistý mix od každého trochu. Myslím, že to má něco společného s dortem Pejska a Kočičky. Také do něj dali to nejoblíbenější.
Nejoblíbenější autor. To nelze takhle nahonem specifikovat a ani to nelze popsat. Nemám tyhle otázky ráda. Nejoblíbenější. Oblíbený možná, ale nejoblíbenější znamená jen jeden a takhle vyhraněný je jen málokdo. Dobře takhle jasný musí být jen člověk, co toho mnoho nenačet a nepoznal co může být dobré a naopak. Jeden soukromý názor. Doufám, že se neurazíte, jsou to otázky na mě ne? Ne na toho člověka za mnou, že?

9) Čeho se v životě nejvíc bojíš?
Bojím se zapomnění, to je horší než smrt. Včera jsem si naplno uvědomila, že jí se vůbec nebojím. Až přijde bude tu (koukala jsem na čáru života, sice přesně nevím která to je, ale je dost krátká, měli by jste si vážit těch chvilek, co můžete strávit v mé příjemné společnost). Abych rozvedla to zapomnění. Bojím se, že až umřu nezůstane tu po mě nic. Ani ten "mastný flek" prostě nic, jako bych neexistovala. Proto se tak snažím něco, cokoliv, udělat. Jen aby ten život měl smysl. "Teď je prázdnou frází, ale kdo ví jak mocný citát to jednou bude."

10) Kdybys měla možnost něco vzkázat celému světu (všem lidem), co bys řekla?
Nikdy se nevzdávejte, život je moc krátkej na skládání zbraní. Smrt si vás stejně jednou najde, tak proč bejt té laskovosti a ušetřit jí tak práci? Od čeho je tak asi placená?



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 23. ledna 2014 v 17:42 | Reagovat

Zajímavé a hodně promyšlené odpovědi. Vypadá to, že jsi nad tím hodně přemýšlela a snažila se nás tím nějak oslovit. Teda na mě to tak působila. A jedno mě hodně zaujalo. Že se bojím zapomnění. Taky se toho bojím. Hodně.. Se smrtí jsem se už dávno smířila, ale s tímhle se asi nikdy nesmířím... :-)

2 Abigail Abigail | 23. ledna 2014 v 18:03 | Reagovat

Tak ta poslední odpověď mě bůh ví proč pobavila ne tím, že se nemáme vzdávat, ale s tou smrtí... =) jo jsem komplikovaný člověk =) A taky váže hodně promyšlené odpovědi a hlavně dlouhé a neodbyté ne jako mu mě =) ale právě proto má ráda tvůj blog =) protože ty máš něco, co já ne =) Pěkný článek =)

3 Abigail Abigail | 23. ledna 2014 v 18:04 | Reagovat

[2]: PS: nechápej mě špatně, jsem sice v pohodě, ale i tak , jen mi to tak prostě připadá =)

4 Lillen A. Blake Lillen A. Blake | Web | 23. ledna 2014 v 18:48 | Reagovat

Prostě shrnuto podtrženo jsi úžasný človíček.
Ve spoustě věcech se lišíme - ale to nevadí, naopak, mně to fascinuje :D

Hmmm... ráda bych ti někdy udělala snídani, kdyby tě to udělalo šťastnou.

Já si třeba na hračky ve školce nepamatuju. Pamatuju si akorát, jak jsem si kreslila, pamatuju si autodráhu a pamatuju si obrovskou super stavebnici z které se dala postavit sklůzavka.
A pamatuju si, že jsem ve školce nemohla spát. :-D

5 Lillienne Dengel Lillienne Dengel | E-mail | Web | 24. ledna 2014 v 12:09 | Reagovat

[1]: Naopak, odpovědi vůbec promyšlené nebyly. Jednoduše jsem označila otázky od Victorie, stiskla CTRL + C, otevřela Word namáčkla CTRL+V, přečetla si otázku a hned jsem se jala odpovídat. Málokdy se namáhám s přemýšlení a krom toho, kdybych to udělala ztratilo by to to kouzlo okamžiku:)

6 Lillienne Dengel Lillienne Dengel | E-mail | Web | 24. ledna 2014 v 12:13 | Reagovat

[2]: Neodbytná:D to je pěkné, takhle mě ještě nikdo neoznačil. Beru to jako poklonu:)

7 Lillienne Dengel Lillienne Dengel | E-mail | Web | 24. ledna 2014 v 12:14 | Reagovat

[4]: Já jsem ve školce nikdy nespala, jinak bych byla asi odlišně traumatizovaná:D

8 stuprum stuprum | Web | 24. ledna 2014 v 15:57 | Reagovat

Občas je strach gordický uzel a musíš ho přesekat, jinak budeš věčně vyděšená.

9 Milenne Milenne | Web | 26. ledna 2014 v 13:54 | Reagovat

Dokonale vymyšlené odpovědi! :D

10 Fia Felis en Niger Fia Felis en Niger | E-mail | Web | 27. ledna 2014 v 20:46 | Reagovat

Toto ešte funguje? :O Som nevedela :-D V tejto veci som stále dezorientovaná... :D Ale však nevadí... :D
A tvoje odpovede boli zaujímavé :D Dali sa super čítať :-) A inak, ty si ma tiež awardovala a ja sa ti ospravedlňujem, že to skoro po troch mesiacoch stále nemám napísané :/ Ale tak, teraz cez týždeň sa posnažím :-)

11 maya-chan-world maya-chan-world | E-mail | Web | 28. ledna 2014 v 19:48 | Reagovat

Ten pocit když závidíš spolužačce znám. Já jsem si vymyslela v hlavě svoje dokonalý alterego :D ten pocit když závidíš sám sobě -_- jinak moc krásné odpovědi.

12 Lillen A. Blake Lillen A. Blake | Web | 30. ledna 2014 v 22:08 | Reagovat

[7]: Wau, wau wau! Máš nádhernou lištu na komenty. Šikulka moje ♥

13 Lillienne Dengel Lillienne Dengel | E-mail | Web | 31. ledna 2014 v 15:52 | Reagovat

[12]: Děkuji:) lilliinka uzavřela dočasné příměří s Photo Filtrem:D

14 Lillen A. Blake Lillen A. Blake | Web | 31. ledna 2014 v 16:40 | Reagovat

[13]: To se mi líbí :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama