Nástěnka blogu

Chceš se mě na něco zeptat TADY
Reklamy SEM /

Nechť je tento blog ponechán a zakonzervován pro příští generace ve stavu v jakém je. Třeba někoho ještě dodatečně potěší. Na mazání ho nemám srdce.

Můj email : lilliinka@email.cz

Nashledanou v příštím životě! (jak by řekl Desmond ze Ztracených) :)

Smrtí to nekončí - 12. kapitola - Přátelé

12. října 2012 v 15:54 | lilliinka |  Smrtí to nekončí
Po dlouhé době zase StN. Na tuhle kapitolu jsem docela pyšná, ale klidně zkažte moje iluze.
Jo a vím sem to nepatří - prolog k PM už je připraven tudíž stačí jen si počkat pár dní. A ano abych s těmi informacemi byla přesná
a já sama to nesnáším, tak tedy tato kapitolka je dlouhá a nechtělo se mi to dělit, protože kdo četl 4kapitolu, ví jak to dopadá. Dále
Všechny ostatní kapitolky k StN projdou rekonstrukcí v blízké ale neurčené době. A změní se především po gramatické stránce, ale dostanou to nejdůležitější - hlavu a patu. A přísahám poslední, co na vás v rychlosti vychrlím je, že to jak mluví má jedna postava je správné, tak má muvit. Já za to nemůžu, že je nespisovná. Zkuste si to případně užít. Budu jen ráda.


Pořád na sobě cítila zkoumavé pohledy, ale nebylo to tak hrozné. Usmála se na ně a pohledem hledala podporu hlavně u skejťácké holky.
Dívka podala Sally ruku, mile se usmála a představila se. Měla krásný hlas, zpěvavý. "Já jsem Angelina La Seovinolle, ale radši mi říkej Angie, protože Angelina je strááášně dlouhý a já se nerada zbytečně namáhám." Šibalsky se usmála a nechala tak Sally, aby se malinko uvolnila. "Hlavně - a o to moc prosím - mi nikdy neříkej příjmením. Víš jak divně zní ,hej ty La Seovinolle.`"
Angelině se rozzářily oči a pokračovala, evidentně byla mluvčí celé tříčlené skupiny. "Jo, tohle," rukou ukázala na dívku s historickými šaty, "Tak to je Stella. Jestli chceš tak Stella Bonavita, ale my si tu radši říkáme mény. No a tenhle chlapík to je Bill. Bill Riversite. No co?" pozvedla obočí a rozhodila rukama. "Copak je to státní tajemství, Billie?"
Sally se na to celé představování koukala dost nezaujatě. Zajímala jen dívka - Angelina - ostatní dva na první pohled nepřátelští lidé už odsunula na druhou kolej.
"Těší mě," řekla Sally první duchaplnou větu a nejspíš včas, protože to vypadala, že Angelina se brzy s Billiem začne hádat a ne-li rovnou prát. "Já jsem Sally. Sally Donovanová."
"Hustý méno," poznamenala Angelina. "Můžu ti říkat Sal, viď?"
Sally přikývla. Upřímně jí to nevadilo.
"Prosím tě Angelino, musíš neustále používat ty tvoje nesmyslné zkratky?" zeptala se dívka v historických šatech, což bylo poprvé, co promluvila.
"No promiň Stel, ale je to kratší a já ráda krátký verze. Bytostně nesnášim ty sáhodlouhý monology." Na znamení toho jak je nemá ráda se otřásla. "Akorát Billovi říkám Billie, ale to jen proto, že je to roztomilejší, viď hezoune?" Provokativně na něj mrkla.
Sally se na Billieho zadívala.nevypadal jako jako typ kluka, co má na každým prstu jednu. Dokonce ani zrovna neoslňoval a Sally myslela, že Angelina má rozhodně na víc.ale žádnýho jinýho kluka tu neviděla a tak Angie chápala.
Proč, tu nejsou kromě vás i iní lidi. Nikoho jsem neviděla. Kde jsou?" snažila se Sally zachránit podivnou situaci, kdy Billie malinko zrudl a díval se výjimečně zaraženě do země, Stella byla ještě pořád naštvaná z Angienina používání zkratek a Sally se cítila jako páté kolo u vozu. Jediná Angie vypadala naprosto v pohodě a to se Sally moc líbilo, avšak svou otázku nepoložila jen kvůli husté atmosféře. Velmi jí zajímalo, kam se poděl život na Elysejích. Pátravě se podívala do Angiina obličeje, protože myslela, že to ona odpoví, ale dívka protentokrát zarytě mlčela. Místo ní se ozvala Stella. Měla slabý hlas, ale ten přesto v nastálem tichu velmi vynikal.
"Lidi tu jsou," promluvila. "Ale většina -tedy všichni kromě nás čtyřech," ukázala na postupně na každého, "chodí jako těla bez duše, protože na toto místo působí kouzlo, které dělá lidi šťastné, ale s tím jim bere i svobodné myšlení. Ti se tu pohybují bez smyslu, bez cíle. Jsou šťastní, ale nic víc, velice připomínají ty chudáky z Asfodelových polí. Jak vidíš my jediní jsme dokázaly kouzlo zlomit. My jediní. Alespoň jediný co jsme našli." Náhle zmlkla, vypadala to, že prozradila moc toho, co říci ani nechtěla o to víc někomu prakticky cizímu. Znovu na Sally pohlédla nedůvěřivě.
"Prostě," dokončila to Angie, když viděla Stellin nový chladný ústup. "Lidi jsou vypatlaní, protože nemaj silnej instinkt. My jo a proto jsme přežili. Tak jako v přírodě. Vyhraje nejsilnější."
Sally přikývla. "Takže ty stíny..."
Angie kývla. "Jo, to jsou voni a tak jim říkáme. Stíny. Jen Stíny. Protože jestli měli jiný méno my ho neznáme."
"Aha." Sally to začínalo pomalu zapadat do sebe. "Takže to znamená, že jsme jediní rozumní lidi v celých Elysejích, ne?"
"V podstatě," řekla Stella. "Nevím toho zase tolik, ale jedno ano v celých širých Elysejách," dramaticky opsala prstem kruh kolem sebe, "nežijeme jen my a Stíny, ale ještě něco. Něco, co bych neradila nikomu potkat.
"Co je to?" zeptala se zvědavě Sally. "Nějaký zvíře nebo co?"
"V podstatě," chopila se znovu slova Stella a a nasadila přitom tajemný tón. "Nikdo neví, co to je. Možná zvíře možná, lae něco daleko horšího. To nikdo neví a i kdyby to někdy zjistil pravděpodobně by si to už nechl sám pro sebe."
Sally Stellinu poslední narážku pochopila velmi dobře. "Copak jde zemřít, když už si mrtvý? Jako po druhý?"
Stella se vědoucně usmála. "Ale jistě."
"Jak?" Sallyina vrozená zvědavost by jí jednou ve smrtelném životě stál život kdyby však Smrt neudělal svůj osudový omyl a nenechala jí umřít o několik let dříve.
"Úplně normálně. Budeš cítit bolest strach, žízeň, hlad .. všechny tyhle emoce a pak . No pak se z tebe stane Stín. Bytost, která tu na Elysejích chodí bez radosti ani starosti. Ta už smrtelná není, ale nemůže se ani znovu zrodit. Tady je koloběh duší zastaven." Stella se podívala na Sally. "Elyseje jsou v podstatě druhou šancí pro smrtelníky. Žijí tu normální život, jen s tím rozdílem, že nechodí do školy, práce, nemůžou se vidět se svými blízkými a tak. Jinak je všechno, ale naprosto stejné jako na Zemi."
Sally kývla. Všechno brilantně pochopila. Jistě, že se jí nelíbilo, že už nikdy neuvidí Annie, ale na druhou stranu nová šance. Kdy to se jí někdy stalo. Kdy jí někdo dal druhou šanci. Nikdy. Nakonec bude ještě Smrti vděčná. Po svém životě, který by stejně jednou skončil by se do Ráje těžko dostala. Ale protože Smrt udělala chybu mohla si tenhle luxus dovolit. Inu za chyby se platí.
"A fajn, takže když ho nikdo neviděl jak můžete vědět, že existuje?" vrátila se Sally k minulému tématu, od kterého tak bravurně odskočili.
"My co máme silný instinkt ho cítíme. I ty Sally. Vnímáme hrůzu, kterou způsobuje. Je nebezpečný."
Sally si uvědomila, že se její předvědomí krčí a bojí. Netušila čím to je a ani to nijak nevnímala,ale teď už to přesně věděla. "Ano cítím to," řekla. "Ale stejně by mě zajímalo jak to že ho nikdo neviděl. Copak jsou Elyseje tak velké?"
Stella se znovu chopila slova. "Nikdo z nás tu zatím není tak dlouho. Nikdo není tak dlouho mrtvý. Já jsem z vás nejstarší nepočítaje Stíny samozřejmě. Jejich věk se těžko určuje, protože oni tě absolutně nevnímají. Žijí tedy - vlastně nežijí - v jiném světě."
"Jak dlouho ..."
Stella ale Sallyinu otázku předběhla.
"Dlouho," odvětila. "Teď je 21 století ne? Tak to já umřela v roce 1735. A než se zeptáš. Ano byla jsem zavražděna.
Sally to šokovalo. "To-to mě mrzí. Nevěděla jsem..."
"Jasně, že jsi nevěděla. Já se nezlobím, je to už tak dávno že jsem už skoro zapomněla.
"A víš kdo tě ...hmm....zabil."
"Ne-e" zakroutila kategoricky hlavou Stella. "Ale co, vrah už je taky mrtvý a pravděpodobně někde na Asfodelových polích nebo snad v Tartaru." Vlídně se na Sally usmála. "Zabil mě, když jsem prala u řeky prádlo. Pamatuji s jen, že mě něco bodlo do zad a já vykřikla hroznou bolestí. Pak vím, že jsem se setkala se Smrtí, která mi řekla, že jsem hodné a nezkažené děvče, a že mě odvede do Ráje. Do Elysejských niv. Na víc už si ale nemůžu vzpomenout."
Aha a ty jsi ….."
"Služka," dořekla za ní Stella. Teda byla jsem. Víš, za živa. Tady si je každý roven. A jak říkala Angelina přežije jen nejsilnější, který se dokáže přizpůsobit. Já tu žiji bezmála 300 pozemských let a jak vidíš naučila jsem se o sebe postarat. Nic jiného mi ani nezbylo. Dokud jsem nepotkla Angelinu a Billa, žila jsem sama." Znovu se usmála na zírající Sally, která se tvářila jako by spadla z višně.
"Ty-ty umíš číst myšlenky nebo co?" Dívka si svévolně vzpomněla na Smrt a na to jak se jí vůbec nelíbilo, že ona též ví, co se jí honí hlavou. Od té chvíle to začala nenávidět.
"Ne to opravdu neumím," řekla Stella pořád s tím vědoucným usměvem na rtech. "Ty jsi to nepoznala Sally. My jsme spřízněné duše a tak o sobě ledasco víme.
"Hmmm." Sally nedokázala pochopit, že tohle také existuje a není to výplodem jen scifi filmů. A také rozhodně by dala nevím co za to, kdyby měla svou spřízněnou duši za živa. Ale proč až teď po smrti. "Nová šance," zašeptala sam k sobě a malinko vzdychla. Nová šance sebou přinesla i nová úskalí a nové problémy. Kdyby tak její spřízněnkyní byla raději Angie a ne nepřátelská Stella.
"Tak proč jsi byla ze začátku tak odtažitá a nedůvěřivá?" zeptala se.
"Myslela jsem, že jsi Stín." odvětila nevzrušeně Stella.
"No a. I kdybych byla ten váš Stín, tak co? Vždyť jsou neškodní.
"Stín nikdy nechodí k jinému Stínu to je pravda a v tu chvíli co ses zjevila mě nic jiného nenapadlo. Spíš jsem si myslela, panebože oni změnili své zvyky. A za druhé, Sally, věř, že nebezpeční být umějí.
"Bafnou na tebe nebo co," zasmála se znovu Sally. Její sarkasmu byla nebezpečná a zlá věc. Přestala až ve chvíli kdy uviděla Stelliin výraz.
"Tohle není sranda, Sally. Vážně, ne," pronesla Stella ledově pevným hlasem, po němž Sally přeběhl mráz po zádech.
"Nemyslela jsem to jako něco směšnýho. Promiň," pípla.
Stella kývla hlavou. "Vzhledem k tomu, že jsme spřízněné znám tvůj neovladatelný sarkasmus."
Sally raději koukala na své okopané botasky. Rozhodla se nechat Stellu Stellou a odložit jejich rozhovor třeba na později. Teď se chtěl dozvědět něco víc i o těch ostatních. Bill se jí moc nelíbil. Pořád divně koukal jejím směrem a když se jejich oči střetly, rychle je sklopil. Sally se zadívala na Angelinu a vytvořila úsměv. Angie působila tak přirozeně a kamarádsky.
"Můžu se tě zeptat hm....kdy jsi umřela ty?" Sally byla od přírody zvědavá, a tak jí nenapadlo se pozastavovat nad maličkostí, že o smrti se většinou nemluví moc dobře. O to víc, když je to vaše smrt. Ale Angie nejenže přátelsky vypadala, ale ona byla přátelskostí a vstřícností naplněna po okraj, a proto se zamyslela a začala úplně v pohodě vyprávět svůj poslední okamžik na planetě Zemi.
"Měla jsem v uších MP3 a jela jsem na skatu okolo zahrad, kde jsem jezdila snad od svých 3 nebo 4 let a mohla bych tam jezdit prakticky poslepu jak jsem to tam znala. No a přesně tu blbost jsem udělala. Zavřela jsem oči a jela, jenže okolo zrovna vyrazilo auto, nebo co to bylo a já blbá s očima zavřenýma a hlavou naplněnou tóny od Shakiry jsem vlítla přímo pod kola toho auta." Pokrčila rameny a nevzrušeně jako by vyprávěla pohádku na dobrou noc se podívala zpříma na Sally. "Umřela jsem až v nemocnici. Vím to, protože jsem se tam probrala Ještě jsem viděla mámu a tátu. Oni nebrečeli jen kroutili hlavou jako by jim to bylo jedno." Až teď se Angie zadívala do země a Sally poznala, že se jí oči naplnili slzami. Určitě to bylo těžké. "Oni vypadali, že-že-že je to vůbec nezajímá," zavzlykala a už se ani nesnažila skrýt slzy.
Stella k ní volně vykročila.
Sally by to bývala taky udělala, kdyby jí nezastvil Billie, jež se postavil kousek od obou dívek a chránil je svým tělem jako osobní strážce.
Sally se nerozhodně koukala na plačící Angie a utěšujicí Stellu a nervózně se pohupovala z nohy na nohu.
Billie se jí zapichoval do očí až to bylo nepříjemné, ba nesnesitelné. Sally už nemohla uhýbat očima, protože Bill si její oči našel vždycky, i když je sklonila až k zemi. Pořád cítila jeho upřený a nazlobený výraz.
"Nech toho, Billie," začala dokonce docela klidným hlasem na to jak jí rozčiloval.
Bill nereagoval.
"Nech toho," zasyčela znovu Sally tentokrát intenzivněji a rozlobeněji. "Prosím," dodala a tentokrát opětovala Billieho pohled.
Billie ještě chvíli odolával jejímu skálopevnému očnímu kontaktu a poté svýma tmavě hnědýma očima uhnul.
Sally se na chvilinku zastyděla. Takhle si přátele asi nenadělá, ale na druhou stranu, co na ní má úplně cizí kluk, co čumět.
"Promiň," zamumlala nakonec, ale do Billieho očí se nepodívala asi proto, že snad každý musel poznat jak tahle omluva zněla neupřímně.
"To nevadí," řekl překvapivě klidně.
"Nevěříš mi." Nebyla to otázka, ale Bill přesto odvětil:
"Ne."
"Proč?" Sally se podívala do jeho obličeje.
Přemýšlel.
Viděla, jak se mu kolem očí a na čele nadělali vrásky. "Taky si myslíš, že jsem ten Stín?"
"Ne," řekl a znovu se zamračil. "Já ani nevím, proč ti nevěřím, ale prostě nevěřím."
"A co musím udělat, abys uvěřil?"
"Prostě mi dej čas," uzavřel celou konverzaci a ohlédl se na dívky za ním. Angie se tiskla ke Stelle, ale vypadalo to, že se vzpamatovává.
"Můžu se zeptat, kolik ti je?" začala náhle Sally, aby vyplnila pár minut naprostého ticha, kdy se ozývaly jen tiché vzlyky a a klidná šeptaná slova.
"Osmnáct," řekl aniž by se byl pohnul.
"Jak jsi tu dlouho?"
Místo odpovědi se Billie zadíval do Sallyiny tváře, až uhnula pohledem. "Jak ti mám věřit, když se pořád takhle ptáš? Vypadá to jako bys jen sbírala informace."
"Promiň." Sally se začervenala. Popravdě nechápala Billovu narážku na sbírání informací. Copak pracuji pro FBI nebo co tím myslel? Nebo snad pro Stíny? Při druhé myšlence se musela zasmát.
"Už to bude 10 let," zamručel. "A o 6 let později přišla Angie, kdyby ses zase chtěla takhle ptát."
"Hmm. Je docela podivný,že já a Angie jsme umřely pod koly aut a Stella byla zavražděna. Byla by zajímavý, kdyby ty jsi spáchal sebevraždu." Usmála se a okatě ignorovala jeho narážku na zvědavost. Ona to stejně ovládat nemohla. Otázku, kterou položila Billiemu myslala jen v žertu, Bill asi ale, ne. Bral to smrtelně vážně.
"Všichni říkali, že to byla sebevražda, ale to není pravda. Byla to jen nešťastná shoda náhod. Ten kůň se prostě splašil a ….." Předtím se nechal strhnout emocemi, teď se tvářil zase kameně.
"A?"
"Nic," řekl ledově a odtažitě.
"Fajn, takže ještě jedna nešťastná náhoda/sebevražda," prohodila klidně Sally a zadívala se na Angie a Stellu. Obě už stály na nohou a kromě červených skvrn na Angieině tváři by nikoho nepoznal, že brečela.
"Promiň," zahuhlala Angie.
"Ne ty promiň," omlouvala se Sally. "Jsem jen zvědavá a ...hmm.....tohle jsem opravdu přehnala. Promiň."
Angie zavrtěla hlavou. "Myslela jsem, že to zvládnu," usmála se, "ale nějak se to nepovedlo." Potom sejmula ruku z ruky Stelly a doklopýtala k Sally. "Vítej Sally Donovanová. Vítej," prohodila Angie a Stella kývla a usmála se i Bill pokrčil rameny a nejistě roztáhl rty.
Sally věděla, že teprve teď jí přijmuli do jejich "rodiny". Ale jejich naprostou důvěru si bude muset ještě vysloužit.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lilly Lilly | Web | 12. října 2012 v 16:43 | Reagovat

zajímavé :)
kdy bude další díl?

2 Renny♥ Renny♥ | Web | 12. října 2012 v 17:34 | Reagovat

Wow...úžasný dílek. Hltala jsem to jedním dechem♥:) Opravdu úžasné...Nevím, co se mi tu líbilo víc..ale rozesmálo mě, jak si Sally pomyslela o Angie, že má navíc, ale když je to jediný kluk, tak co :D no a ty stíny mě překvapily...je to úplně jasné, že to jsou lidi, ale když se Sally ptala jestli to jsou zvířata, tak řekli jako, že napůl...doufám, že brzy bude další kapitolka, protože tahle se ti opravdu vydařila :)

3 lilliinka lilliinka | E-mail | Web | 13. října 2012 v 10:10 | Reagovat

[1]: Brzy, jinak odpovědět neumím.

[2]: Jé strašně děkuju. Moc mě tenhle komentář potěšil. A kapitolka by mohla být brzy, chcešli navnadit bude zlomová... víc neřeknu:)

4 Zoey Zoey | Web | 13. října 2012 v 19:20 | Reagovat

Dechberoucí8)Dokonalé8)
Moc se mi to líbí,těším se na další kapitolku, tahle se ti ale opravdu povedla8) :-)  8-)

5 Vicky Vicky | Web | 16. října 2012 v 16:40 | Reagovat

kapitola se mi moc líbila :) a co že byla dlouhá, akorát dobře!! :-D Nevím, co si myslet o Billiem, ale má zajímavou povahu :D

6 Deny Deny | E-mail | Web | 17. října 2012 v 20:31 | Reagovat

Páni dokonalý! Nemůžu se dočkat toho pokračování.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama