Nástěnka blogu

Chceš se mě na něco zeptat TADY
Reklamy SEM /

Nechť je tento blog ponechán a zakonzervován pro příští generace ve stavu v jakém je. Třeba někoho ještě dodatečně potěší. Na mazání ho nemám srdce.

Můj email : lilliinka@email.cz

Nashledanou v příštím životě! (jak by řekl Desmond ze Ztracených) :)

Říjen 2012

Proroctví Mayů 2012 - Prolog

28. října 2012 v 9:00 | lilliinka |  Proroctví Mayů 2012
Dlouho očekávaný prolog je tu. Není nijak extra hezký myslím, že anotace je lepší, ale nechám to na vašem posouzení. Koukala jsem do ankety a 22 lidí to rý bude číst. jsem velce zvědavá jestli vás bude alespoň 10! No uvidím. Tak snad jsem vás nezklamala.


Blog má první narozeniny!

26. října 2012 v 8:38 | lilliinka |  About this blog
Ano už je tomu přesně jeden rok, kdy vám znepříjemňuju život. Jsem vděčná, že jsou i blogy, které to se mnou vydrželi prakticky od samého začátku a odvážím se říct, že bez nich, bez jejich podpory, vstřícných komentářů a dobré nálady bych tu dnes rozhodně nepsala tenhle článek, neboť by už blog neexistoval. Jsem těmhle lidem vděčná opravdu za hodně, protože nebýt blogu nevím kam bych utíkala. Nevím do jaké reality bych se uchylovala. Nejspíš bych se zbláznila. Já beru blog jako jisté uklidnění, jako jistou drogu, jako svět čekající až vejdu. Kdybych použila své slavné přirovnání snad jako jako kdybych otevřela dveře do Narnie. Do radosti a krásy, to když uvidím jakýkoliv komentář. Věřte, že každý potěší. Možná bych to mohla přirovnat ještě k Alence, když objevila svou říši divů - svůj svět za zrcadlem. Beru blog jako místo, kde chapadla reality nedosáhnou. Je to místo, kde můžu relaxovat, vyžívat se v sarkastických komentářích a mučit nevinné duše svou přítomností. Ale zároveň je to místo, kde se cítím jako že opravdu žiji, že jsem. Že má můj život nějaký smysl. Je to nádherný pocit mít se o co podělit, mít něco, co vám alespoň částečně udělá radost - zpříjemní život (já vím, že si malinko fandím, ale přejděte to mlčením - pro jednou) co vám vykouzlí úsměv na rtech a dokáže vás stejně jako mě alespoň na moment vytrhnout ze spárů reality. Věřte nebo ne dělám to ráda.
Ráda se pouštmí na tenký led, abych tak udělala radost vám a zároveň sobě. To pro vás vymýšlím příběhy nebo amatérské romány? To pro vás sbírám své "zážitky" To kvůli vám vymýšlím nové a nové články, které by dokázali to v co sním - pobavit, zpříjemnit zlé chvíle a nenudit. Neříkám, že je to lehké, to ani náhodou. Mnohdy jsem i přesto měla chuť s tím seknout. Vykašlat se na vás a žít dál realitu takovou jaká je - zlá a nepříjemná. Vždycky však převládla touha mít jakýsi úkryt, skrýš, o které nikdo neví a já se sem můžu uchýlit a být sama sebou. Ano teď myslím jsem zběhla od tématu a rozhodně to není míněno jako nějaká stížnost (neberte to osobně, ale i malé děti jsou někdy k zabití, ale přesto to nikdo neudělal - tedy myslím ty normální lidi samozřejmě), ale asi stejně i tak pochopíte co tímhle článkem chci říct. Děkuji moc vám, jež na tenhle blog chodíte, trpíte mě a každodenně mi tak děláte radost. Všichni jste jedineční, nenahraditelní a mám vás ráda, protože pro mě jste součást mého života. Tedy toho druhého - jste součástí lilliinky a já myslím, že to byla dobrovolné rozhodnutí. Lilliinka je moje druhá polovina. Moje horší já, ale svým způsobem asi není tak hrozná, když jí ještě pořád tolerujete. Tak mi ještě jednou dovolte abych řekla, že mám ráda všechny, jež se zasloužili o to, že tady teď píšu tenhle článek, mám na rtech úsměv a kdybych to uměla asi bych si prozpěvovala.
A v úplným závěru abych vás neodrovnala dlouhýma článkama a popřípadě neuspala, by si blog zasloužil blahopřání. Dožil se prvních narozenin, ale já si myslím, že klasické gratulace tomuto neklasickýmu blogu nebudou slušet a proto vyměním Všechno nejlepší a trochu gratulaci vylepším, abych byla alespoň malinko originální.
"Blougoušku můj milovanej, jež svým způsobem tvoříš jakous takous stabilitu mezi mou hodnou a zlou částí, ať je ještě nespočet let, kdy budu mít možnost napsat nějaký ten emotivní článek , protože se v tom velice ráda vyžívám (vtip jo:D) a ať i nadále se najdou lidé, kteří budou tak pošetilí a budou mít rádi lilliinku a i tebe. I kdyby to měl být jeden člověk, tak ti přeji ať jsi tu i pro něj. A nakonec bych ti přála to nejdůležitější: Ať zůstaneš i nadále stejný jaký jsi doposud. Aby ses nezměnil, ale byl pořád stejně optimistický jako vždy. Abys i nadále tvořil moje dveře do Narnie a zároveň do říše divů, kde není nic nemožné.( to už není vtip)
A v úplném závěru já říkám, že semtimentálnost je mi naprosto cizí a i nadále budu trousit sarkasmus, kde se dá. Jestli si na to zvyknete, tak to přeju pevný nervy.

Vám všem krásný den lilliinka, ať je stejně kouzelný a naplněný všední krásou a jestli jsem k tomu nějak napomohla je to jen lepší:)

25. - 26.7. Dovolená ničí nervy dělá ze mě slimáka a málem i vraha

25. října 2012 v 7:58 | lilliinka |  About me
První den
Prší prší jen se leje..... Tedy tenkrát pršelo. To rozhodně nikomu na náladě nepřidá už když ji má zkaženou od té doby, co ho ráno v pět vzbudil kohout. Já měla takovou chuť tomu kohotovi zakroutit krkem a …..morbidní myšlenky si radši nechám pro sebe, aby vás to nějakým způsobem neuráželo a začnu vyprávět, co si na mě připravil 25. červenec. Je jasné, že se půlka prázdnin se chýlí ke konci a to nikoho také zrovna nenadchne, ale to nebylo to, co by mě nejvíce štvalo kromě počasí samozřejmě. My jsme měli naplánovanou úplně jinou trasu, ale museli jsme svoje plány změnit kvůli dešti, že a tak nám vyzbyl zámek. Můj sourozenec (nebudu ani uvádět pohlaví, aby to nebylo nějaké porušení soukromí) reptal, že zase zámek a blablabla, on chápejte tohle má jako trest. Já zámky a hrady miluju, ale co je moc to je moc . Někdy je přeci jen 2 zámky za sebou až až. Ale přesto jsme se šli podívat na Vranov. Což je moc hezký zámek a protože pršelo mohli jsme si nazout takový ty suprový botky ve kterých vám to na zámecké podlaze perfektně klouže. Tedy první plus pro déšť. Rozhodně si tentokrát nemůžu stěžovat na špatné průvodce, ani omylem. Další návštěvu si vydupal Paul. Tedy muzeum aut Tater, (což je podle mě nějaká značka), které holce jako já nicc neříká, vzhledm k tomu, že fyziku nepochopila ani náznakově a také proto, že ji to nebaví a koneckonců ani na tohle není stavěná, že? Takže z mého pohledu nuda až na půdu. A potom, aby toho nebylo málo a já se mohla ještě víc znudit a ještě víc naštvat bylo další muzeum a to pro změnu motorek (nějakých starých), což je pro mě už malinko moc.

24.7. - Hrad versus propast

22. října 2012 v 14:33 | lilliinka |  About me
Rodiče si na 3 dny vzali dovolenou, a tak jsme vyrazili na Moravu. Naším cílem byl hrad Perštejn. Nejdřív se však zmíním o cestě. Konečně jsme vyrazili s jěště čerstvým a do nebe vychvalujicím přístrojem: navigací. Tedy vlastně mobilem s mapami. Jenže i takovýto rádoy přístroj dokáže zklamat a v naší "péči" se í malinko zamotala hlava, takže jmse dopadli stejně jako kdybychom žádnou navigaci neměli. Tedy s mapou v ruce. S velkou slávou a půl hodinouvou zajížďkou jsme ale dorazli na hrad. Tam se nám poštěstilo dostat nepříjmnou průvodkyni, která nám spatra oznámila, že na hradě se nefotí a to ani, když jsme byli ve venkovním prostředí a taky,, abychom našlapovali jen na koberce jako kdybychom byli malí děti a nebylo to dostatečně jasné. Musím přiznat, že mě to naštvalo natolik že jsem zbytek prohlídky vypadala jako kyselý citron, prototže, když mě někdo naštve hned na začátku úplně zbytečnými kecy je pak těžké užívat si něco, co vás za normálních okolností baví. Přednáška byla uspávajicí a to, že se na hradě točili nějaké pohádk nám řečeno nebylo a kdybych si to už předtím nevyhledala na netu, tak prostě nevím pro mě to nejhlavnější. Vzheledm k tomu, že jsem Perštejn chtěla navštívit už dávno jsem si něco zjistila a byla jsem natěšená jao maé dítě jdoucí poprvé do školy, přičemž stejně jako já neví do čeho jde. Ale to už sem nijak nepatří. Proto o hradě jsme ještě jeli navštívit propast Macochu. Myslím, že každý, co to je, kdo by nevěděl, tak pro jistotu: je to njvětší propast (resp. Nejhlubší) v ČR a potažmo i v celé střední Evrpopě. Kdo to netuší ( a věřím, že je hodně takových lidí i já to nevěděla) tak tady jsem vámm ve zkratce napsal pověst, která se váže ke jmnu této chlouby České republiky:
Macocha je nářečně macecha. Bylo nebylo žil muž se synem Martínkem, který si vzala svou iž druhou ženu. Macecha neměla Martínka ráda,a proto ho vylákala do lesa na borůvky a srazila ho do propasti. Martínek se vša zachránil a byl nalezen (teď už si nepamatuji kým). Zachránci, když zjistili, co se stalo, popadli milou macechu a hodili ji do nitra propasti jako trest. Ta už takové štěstí neměla a tak se zabila. Od té doby nese propast jméno

Pátek 6.7. - Já, fobie a naivita

17. října 2012 v 15:13 | lilliinka |  About me
Víte, každý člověk má nějaké ty fobie, strachy z něčeho. Ať už jsou to hadi pavouci nebo snad lidi, kterých se člověk bojí, je to něco, co je absolutně normální a rozhodně by se člověk neměl nikomu posmívat. Proto mě hodně štve jak si na mě moje rodina ukazuje, protože se bojím výšek. Oni se mi snaží namluvit, že to nic není a snaží se mě vyléčit tím, že lezeme na různé rozhledny. Tento den byl den upálení Mistra Jana Husa. Takže proto jsme vyrazili na Křemešnou což je nějakej kopec blízko Pelhřimova. Já teda předtím samozřejmě neměla ani šajna, že něco takového vůbec existuje, samozřejmě znám Sněžku, Říp a takový, ale o tomhle jsem neslyšela. No prostě jsme tam musela vyšlapat, protože na vrcholu se tyčila rozhledna. Jestli si ještě dobře pamatuju tak se jmenovala Pípalka. No ale já tam teda, že rozhodně nevlezu, protože je to takovej ten typ co je udělanej jen z konstrukce takže pěkně vidíte dolů. Řekla bych, že je to něco jako Petřín, nu a já jsem stála dole nadávala na to pitomí sluníčko, který mě oslňovalo a snažila se nafotit tu obludu celou, i když to byl prakticky nadlidský výkon. Byla jsem srdečně ráda, když rodiče s mým mladším sourozencem slezli dol

Diplom zase jednou za čas

17. října 2012 v 13:17 | lilliinka |  About this blog
Tento diplom je od mého SB SIlii. Je strašně pěkný, a já to dokážu ocenit, protože jes už strašně dlouho kdy jsem nějaký dostala. Naposledy asi od Penelopy Sparrow. A to věřte je dlouhá doba. Rozhodně potěšil i proto, že mě někdy někdo taky napsal správně.
No posuďte sami. Není dokonalej:) Moc děkuju.

Rozbřesk 1 část a Narnie : Plavba Jitřního poutníka - filmy

14. října 2012 v 10:07 | lilliinka |  Info ze světa knih
Ehhm jen takové upozornění žádná reklama v tomhle není jen jsem si tak listovala programem a našla, že dnes na HBO dávají první část Twilight ságy Rozbřesku od 20:OO. Příznivci to jistojistě vědí, ale je to informace spíše pro ty, kteří by to rádi věděli, ale nečtou program. Jinak je to premiéra a jak už jsem uváděla na HBO a to nemusí každý mít, v tom případě si asi budete muset nějaký ten rok počkat než to budou dávat na obyčejných programech jako Nova, Prima popřípadě slovenská Markíza a JOJ jestli se nepletu.
Píšu to čistě pro, že Stmívání je kniha, já mám o knihách blog a tyhlety různý novinky a kravinky se ke knihám přeci taky vzdáleně vztahují. Já se koukat nebudu, protože si nechco kazit iluze z knížky, která patří mezi asi pětice mích nejoblíbenějších (to prosím vás neznamená, že bych nějak propadla šílenství okolo toho "ach já miluju Edwarda" - tak povrchní zase nejsem, jen se mi líbí kniha nic víc).

Smrtí to nekončí - 12. kapitola - Přátelé

12. října 2012 v 15:54 | lilliinka |  Smrtí to nekončí
Po dlouhé době zase StN. Na tuhle kapitolu jsem docela pyšná, ale klidně zkažte moje iluze.
Jo a vím sem to nepatří - prolog k PM už je připraven tudíž stačí jen si počkat pár dní. A ano abych s těmi informacemi byla přesná
a já sama to nesnáším, tak tedy tato kapitolka je dlouhá a nechtělo se mi to dělit, protože kdo četl 4kapitolu, ví jak to dopadá. Dále
Všechny ostatní kapitolky k StN projdou rekonstrukcí v blízké ale neurčené době. A změní se především po gramatické stránce, ale dostanou to nejdůležitější - hlavu a patu. A přísahám poslední, co na vás v rychlosti vychrlím je, že to jak mluví má jedna postava je správné, tak má muvit. Já za to nemůžu, že je nespisovná. Zkuste si to případně užít. Budu jen ráda.

Čtvrtek 5.7. - Na Okoř je cesta jako žádná ze sta...

7. října 2012 v 10:28 | lilliinka |  About me
Dneska bych ráda začala vyprávění na Okoři. Začala bych tak pomalu a jistě vzpomínat na léto a chtěla bych se se svými mnohdy divnými zážitky podělit. Společně se tak v těchto nevlídných skoro podzimních dnech zavzpomínat na to teplé horké a příjemné léto, kdy jsme se mohli povalovat u moře, u rybníka nebo jako já s knížkou v klíně v houpací síti:D Chtěla bych nejprve zavzpomínat na skoro úplný začátek prázdnin a můj první výlet s rodiči tento rok. Ano moje prokletí je jezdit s rodiči a poznávat Česko. Ale někdy je to i zábavné. Ano někdy. Někdy existují i zábavné a mnohdy skoro neuvěřitelné scény. Pokud se rozhodnete prožít společně se mnou ty dávno minulé prázdniny. Zavzpomínat si na léto a mnohdy se i pobavit, protože moje rodina je svým zvláštním způsobem vtipná dennodenně, tak můžete, budu jen ráda.