Nástěnka blogu

Chceš se mě na něco zeptat TADY
Reklamy SEM /

Nechť je tento blog ponechán a zakonzervován pro příští generace ve stavu v jakém je. Třeba někoho ještě dodatečně potěší. Na mazání ho nemám srdce.

Můj email : lilliinka@email.cz

Nashledanou v příštím životě! (jak by řekl Desmond ze Ztracených) :)

Smrtí to nekončí - 8. kapitola - Vyprávění bez konce 2/2

26. června 2012 v 14:51 | lilliinka |  Smrtí to nekončí
Druhá část 8kapitolky bude uzavírat Smrtí to nekočí, tady alespoň je to poseldní díl před prázkama
Na další pokračování životem (tady spíše smrtí) zkoušené dívky Sally
si bude muset počkat až na září.



Smrt vypadala smutně jak si Sally uvědomila. Vypadalo to, že ani nevnímá realitu, ale je pevně zaklesnutá v minulosti. "No a v podsvětí jsem, žila až doteď a budu v něm žít i nadále. Ale teď zpátky k věci. Po několik milionů let jsem byla sama, až když se vyvinuli první lidé, vynořili se bohové. Nevím odkud přišli nebo jestli je stvořil ten samý člověk jako mě, ale jedno je jisté - byli nesmrtelní a vládli různým silám. Když počali být lidé vzdělaní a nechodili už s kyjem přes rameno, bohové začali jejich životy výrazně ovlivňovat. Myslím, že to znáš z bájích. V té době vznikaly příšery kouzelné stavby a ano polobohové- hrdinové. Neboli výsledek toho jak se lidé z bohy mísily a nechaly se uctívat."
"Ale v bájích je to tak, že svět stvořily bohové a bohy zase Titáni?"
"No ano nesmím zapomenout na Titány. Ti vznikli spolu z bohy, jen lidé si to v bájích a po tisíciletí špatně vysvětlovali. Bájím nemůžeš tak úplně věřit.
"A co potopa a Noe?"
"Potopa byla," Smrt se zachmuřila. "Jistě kdo by neznal potopu. Jestli se nepletu ta je v bájích jako první. A je výjemečně velmi pravdivá až na toho Noea. No pochop, Sally jak by sakra narval tolik zvířat na jednu archu? Samozřejmě, že tady báje malinko přehánějí, ale myslím, že to není ke škodě."
"Hmm to je zajímavý," podotkla Sally. "Ale čemu mám věřit a čemu ne? Co třeba je pravda na Orfeovi, jež šel do podsvětí pro svou milou Euridiké?"
"To je pravda," zabručela Smrt. "Možná trochu přikreslená, ale nerada se chlubím faktem, že nějaký smrtelník mi může z podsvětí sebrat duši jen tak."
"Vždyť jste ho nechala jít ne?"
"Ale jen kvůli vůli samotného Háda. víš, Sally, já jsem jen loutka v rukách boha podsvětí."
" Ale jste starší...."
" .....ale méně mocnější," dokončila Smrt tónem z nějž Sally vztávaly vlasy hrůzou. " I když se to tenkrát Orfeovi nepovedlo, ještě teď se červenám hambou, že jsem nic neudělala."
"A ta báj o Daidalovi s Ikarem a Mínotaurem je taky lež?"
"Trochu," přisvědčila Smrt. "Daidalos postavil pro Mínotaura ten jeho labyrint, ale syna neměl. Nevím jak se tam dostalo o nějakým útěku na křídlech zhotovených s per ptáků, každopádně je to blbost. Ach jo co si je lidi nevymslí, aby to znělo zajímavě a pravdivě." Osoba v černé kapy tak podobná mozkomorovi nevěřícně zakroutila hlavou, jako někdo, kdo absolutně nechápe, proč to ty lidi sakra udělali.
"Takže ani Trojská válka se nestala. Ta slavná Trojská válka?" Sally vykulila na Smrt oči.
"Ta jo," kývla Smrt. "Jistěže Trojská válka byla. Snad znáš alespoň Helenu, Parise nebo prokrista alespoň Achillea. Ten bojovníček se mi líbil. Stejně mi nakonec připadl. Nesmrtelnost je pomíjivá, Sally. Na to nezapomeň." Podivně se zasmála. Sally z toho nebylo dobře po těle."
"Sisyfos," pípla Sally a nejraději by zalezla pod stůl. Vzhledem k tomu, že tu žádný nebyl alespoň pod židli.
"Co je se Sisifem?!?" Smrt to vyřkla úplně normálně, ale Sally neunikl protáhlý tón na konci, které vypadal skoro jako by Smrt mluvila hystericky, rozlobeně, ohromeně i dotčeně zároveň.
"Nic jen jsem se zeptala jak to bylo s ním, pípla Sally vyděšeně.
"Já si myslím, že ty to moc dobře víš," odvětila ledově chladným hlasem postava zahalená do černé roztřepané látky. "Ale jestli tě to potěší ano utekl mi a přelstil mne hned dvakrát. To on odpovídá za to, že jsem tak nevrlá. Nesnáším totiž příliš mazané a chytré lidi, jež si myslí, že přelstí samotnou Smrt. Myslím, ale také, že si Sisyfos svůj trest v hlubinách Tartaru právem zaslouží. A neobhajuj ho ano!" Podotkla, když viděla jak Sally otvírá pusu a pak ji dotčeně zase zavíra.
Sally se zamyslela "No možná si to zaslouží. Ale jakto že bohové zmizeli, když je všichni tak milovali?"
"Oni nezmizeli jen se ztáhli a mezi lidi se nepletou a to už více jak dva tisíce let."
"Proč?" zeptala se Sally.
"Protože nechtějí a neptej se mě proč nechtějí, protože to netuším."
"Aha, ale jinak jsou bohové stejní jaké znám?"
"Ano. Všichni do jednoho."
"A existují ještě nějaké ty mýtické bytosti?"
Každého jiného by Sallyiny otázky už štvaly a odpovídali by podrážděně jestli vůbec. Ale Smrt vypadala, že je zvyklá. I kyž trpělivost nepatřila mezi její silné stánky, tady s touto dívkou udělala už mnoho výjimek. Nemělo být divné, že je trpělivá. Ale bylo. Tohle se totiž ještě nikdy nestalo. Nikdy.
Smrt rezolutně zatřásla hlavou. "Teď už ne, ale existovali. Bohužel lidé je časem vyhubili. Teď už žádná dryáda, najáda, kentaur nebo satyr. Nic." Smrt zavzdychala. "Tenkrát to byly dobré časy.
"A bohové, proč neodejdou, když tu už nejsou potřební.?"
"Ale to jsou!! vyhrkla Smrt. "Udržují zemi. Bez nich by nastal chaos."
Sally se zatřásla. Bez bohů by nastal chaos. "Ale když tu bohové nebyli, tak..."
Její myšlenku dokončila Smrt "...tak, lidé nebyli proto. Tedy myslím normální lidé. Myslím, že kdyby nenastala apokalypsa nebo tak něco, lidé byvymřeli nebo něco podobného to nevíme."
Sally pokývala hlavou. Bylo toho na ni docela dost. Některé věci netušila a o některých se mohla dohodovat i Smrt a některé věci si Sally byla téměř jistá, že před ní Smrt zatajila. Cítila se divně. Nevěděla proč, ale cítila divný pocit v břiše. A ještě jedna důležitá otázka jí pálila na jazyku. Jen netušila jak jí má Smrti podat.
Ta teď seděla, hleděla před sebe a topila se ve vlastní minulosti.
Sally si odkašlala, aby tím Smrt vytrhla z úvah, ale marně. Ona pořád seděla a čučela kamsi do dálky. Sally se tedy zvedla a přistoupila ke Smrti a poprvé se odvážila vztáhnout ruku a dotknout se se osoby, kterou na světě nejvíce nenáviděla.
Smrt se s trhnutím probrala ze své letargie a starýma babičkovskýma očima se zahleděla na Sally.
Sally ale neuhla, pohled jí jen němě oplácela.
Dloho seděly a zíraly si vzájemně do nitra, až do nejzazšího koutu duše. Co tam Sally tenkrát viděla a jestli vůbec něco, to nikdy nikomu neřekla, ale Smrt se zeptat musela.
"Vím, že máš nějakou otáečku. Tak sem s ní."
Sally nevěděla. Bylo těžké zvyknout si, že Smrt dokáže být tak lidská a víceméně milá. "Jak ses jmenovala?" Sally si dala záležet na milém a přívětivém tónu, čímž však mračící se Smrt moc neuklidnila.
"Nevím jak to myslíš," řekla Smrt odměřeně a propalovala Sally očima, ale ta neuhla ani o milimetr. Najednou ji opustil veškerý strach, který až doposud měla zastrčený někde hluboko v sobě. Naráz se cítila tak moc odvážná a hrdinská, že kdyby jí někdo řekl, ať skočí z věže, neváhala by a skočila. Znovu na Smrt mlčky hleděla, až musela osoba uhnout očima.
"Já vím, - někde v hloubi duše - že když ses narodila jako člověk, nejmenovala ses Smrt." Nebyla to otázka, ale konstatování. A také Sally přestala osobě vykat.
"Ne." Smrt se zatvářila velice vážně. "Tenkrát, a je to dávno, že bych už zapomněla, jsem měla lidské jméno. Nevím, kde jsem ho vzala, ale...."
"Jak ses jmenovala?!" Sally to řekla klidným hlase, ale Smrt se viditelně otřásla. Připomínalo to tu chvíli, kdy si sama Smrt utahovala a hrála se Sallyinými nervy.
"Jmenovala jsem se.....Pandora," odvětila Smrt stejně dutým hlasem jako Sally tenkrát.
"Pandora?? Ale ta přece...."
"Ano já vím, byla to ta dívka s truhlou v níž byly ukryté nemoci. Já jsem opravdu na svět přinesla nemoce, které jsem dostala při svém zrození a zvědavost mi nedala a já truhlu otevřela. Celý další život jsem pak prožila bídně a nakonec jsem sestoupila do podsvětí. To je celé." Smrt se rychle napřímila a najednou, už vypadala znovu stejně majestátně. "Měli bychom pomalu jít. Mám ještě práci."
Sally kývla. "Jasně." Vstala a najednou obě židličky zmizely a ona teď neměla náladu ani sílu zkoumat, kam je Smrt přemístila.
Smrt jí pokynula, ať jde za ní a Sally se pomalu a jistě šourala vstříc osudu. Ať už jejího nebo někoho jiného.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 romantica-dream romantica-dream | Web | 26. června 2012 v 16:55 | Reagovat

Tak Pandora.. mmm:D

2 Kattie Kattie | Web | 28. června 2012 v 10:01 | Reagovat

Pandora, moc se mi ta kapitolka líbila a těšíms e na další

3 Renny♥ Renny♥ | Web | 29. června 2012 v 18:27 | Reagovat

Strašně moc se mi to líbí a s tou Pandorou a se všemi mýtickými bytostmi...to je tak úžasný! Škoda, že další díl bude až v září, protože nemám ráda otevřený příběhy :D

4 Vicky Vicky | Web | 30. června 2012 v 17:36 | Reagovat

Wow, tak to jsem totálně vůbec nečekala, je to fakt napínavé a originální, strašně se těším na pokračování (i když září přinese i mnoho nehezkých věcí - např. školu :-! ) opravdu obdivuju tvoje nápady :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama