Nástěnka blogu

Chceš se mě na něco zeptat TADY
Reklamy SEM /

Nechť je tento blog ponechán a zakonzervován pro příští generace ve stavu v jakém je. Třeba někoho ještě dodatečně potěší. Na mazání ho nemám srdce.

Můj email : lilliinka@email.cz

Nashledanou v příštím životě! (jak by řekl Desmond ze Ztracených) :)

Smrtí to nekončí - 8. kapitola - Vyprávění bez konce 1/2

24. června 2012 v 8:57 | lilliinka |  Smrtí to nekončí
Takže je tu pro Vás 8.kapitolka.Trvala mi dlouho, protože je docela dlouhá a taky proto jsem
vám ji rozdělila. Myslím, že je docela důležitá, protože jinak nepochopíte další
děj.



Sally na několik hodin usnula. Na její vyčerpanou duši to působila jako balzám, ale přesto když vstala, cítila se unavená a rozlámaná jakoby si sotva lehla.
Smrt jí celou tu dobu pozorovala, ale nevydala žádný zvuk, čímž by na sebe upozornila. Seděla v koutě na dřevěné a jednoduché židličce, nejspíš už velmi staré. Sally se posadila. Bolelo jí celé tělo a tak uvítala, když Smrt odněkud vytáhla druhou navlas stejnou židli, na které seděla.
"Můžem?" zeptala se.
Smrt rozvážně přikývla.
Sally nevěděla jak se má tvářit, ale nakonec zvolila tvrdou masku, aby zakryla strach a zvědavost. Teď se měla dozvědět a všem. O světě, o kterém neměla potuchy, o které nevěděl žádný smrtelník ani ten mrtvý. Bála se a přitom se těšila. Dva pocity naprosto opačného významu. Netušila proč jí to tak fascinuje. Proč jí už od dětství přitahovala nebezpečí a hmatatelný strach imaginárních postav z hororů. Někdy si připadala divně, když fandila nestvůrám a s potěšením sledovala nevinný řev jejich obětí. Často si připadala zvrácená a to se potom bála především sama sebe. Měla v sobě snad démona?.
Smrt si najednou odkašlala a tak Sally vrátila do reality.
"Nevím, kde bych měla začít, snad od začátku." A když se Sally zatvářila nechápavě, dodala : "Od počátku všeho."
Sally kývla a pohodlně se usadila na židli, alespoň tak, jak jen to šlo.
Smrt se usadila taky a spustila. Zavřela přitom oči (tedy ty babičkovské samozřejmě) a jakoby se ponořila do své duše (tedy jestli nějakou měla) a začala:
"Když vznikla Země - a mě se neptej jak, protože to opravdu nevím - zrodila jsem se já. Zrodila se Smrt společně s prvními zvířaty. Vznikla jsem za účelem zabíjení, za účelem přirozeného koloběhu života, proto aby staří uvolnily místo mladším. Netuším jak a z čeho jsem byla vytvořena a dokonce ani kým. Ale vím, že po dlouhá a dlouhá tisíciletí, troufnu si říct i miliony let, jsem žila jen já. Kat, jež bere životy. Nikdo mi nic nediktoval, nebyla jsem svázaná žádnými pravidly. Snažila jsem se být spravedlivá a ..."
Sally jí přerušila. "Nemyslím si, že mi říkáte pravdu, alespoň ne celou. Něco mi zatajujete. Vím to."
"Chytré děvče," zamumlala Smrt. "Opravdu chytré. Chceš slyšet pravdu. Opravdovou pravdu. Dobře, máš ji mít. Jen jsem jí nikdy nikomu neřekla, proto to pro mě bude asi těžké vzpomenout si, ale budiž."
"Začalo to tedy takhle: Říkala jsem pravdu o tom, že nevím, kdo vytvořil tuto planetu a troufnu si říct, že to neví nikdo. Snad ten člověk už zemřel a já doufám, že ano, protože musí být mocný, když stvořil svět." Smrt se zamyslela. "Mě stvořil také. Myslím, že jsem vznikla za jedné zlé noci. Tenkrát se nebe potáhlo černočernými mraky. Ne takovými jaké znáš, ale mnohem horšími. Blesky křižovaly oblohu jeden za druhým a hřmělo, až se třásla samotná podstata Země. Já vznikla, když se blesk - velký mocný a plný energie - srazil se snad s ještě větší bleskem. Nebe přitom bylo tak černé, že můj plášť v pravé podobě byl v porovnání sním pouze šedý. Hřmělo tak usilovně, že planeta až kvílela.
A pojednou to vše ustalo a uprostřed ničeho jsem stála já. Víš, když jsem se zrodila nevypadala jsem tak jak jsem se ti ukázala předtím. Ne moje podoba se od té tvojí moc nelišila."
"Vy jste byly člověk?"
Smrt kývla. "Ano byla." Na to byla dala velký důraz. "Žila jsem jako víceméně normální člověk, až nato, že v tu dobu žádní lidé ještě nežili. Ti se vynořili na světlo světa až o několik milionů let později."
"A co dál?" Sally začala bavit i fascinovat minulost Smrti i Země samotné. Asi proto, že tohle se ve škole o zeměpisu či dějepisu neučilo.
:Dál? Dál se stalo hodně věcí. Sestoupila jsem dolů," Smrt mávla rukou, "sem, kde se později utvořilo podsvětí."
"Proč?" chtěla vědět Sally a upírala na Smrt svůj pohled.
"To nevím," Smrt si povzdychla. "To opravdu nevím. Myslím si ale, že to byl instinkt, nějaký mně vnuknutý instinkt. Nevím. Prostě jsem sem došla a tady se moje podoba změnila. Už navždy se stala mou pravou tváří v níž jediné se cítím nejlépe."
A v níž strašíte lidi pomyslela si Sally. Možná to mělo působit ironicky a drze, ale to Sally tenkrát ani nenapadlo. Kdo by to byl tušil, že kdy bud soucítit s něčím takovým.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se ti můj blog?

Ano a moc 40.4% (410)
Ujde,ale žádný zázrak 25.2% (256)
Nevim 18.6% (189)
Děs běs 15.8% (160)

Komentáře

1 romantica-dream romantica-dream | Web | 24. června 2012 v 9:44 | Reagovat

nemyslím tím nic zlého, ale běhá mi po zádech husí kůže:D
Pěkně napsané, vtáhne to do děje:D
ááách:D

2 Kattie Kattie | Web | 24. června 2012 v 11:50 | Reagovat

Pěkně napsané! Jako kdybych to viděla přímo před očima.

3 Renny♥ Renny♥ | Web | 24. června 2012 v 18:15 | Reagovat

Ta smrt je opravdu taková divná...jakože má být zlá podle hodně knih apod., ale v tvém příběhu je docela hodná, akorát se to snaží zamaskovat tvrdou maskou....opět krásně napsané :)

4 lilliinka lilliinka | E-mail | Web | 25. června 2012 v 14:18 | Reagovat

[1]:

[2]:

[3]:Já jsem se snažila napsat příběh originální, takže nevím jak to na koho působí:)
Děkuju moc.

5 Vicky Vicky | E-mail | Web | 25. června 2012 v 15:39 | Reagovat

Mně je najednou té smrti tak trochu líto :D neptej se mě proč, sama nevím :D Ale je to krásné :)) Už jsem se moc těšila!! ;)

6 Per-quiee Per-quiee | Web | 25. června 2012 v 21:05 | Reagovat

taková mírnější smrt že ? :D ale líbí se mi, jak je to napsáno :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama