Nástěnka blogu

Chceš se mě na něco zeptat TADY
Reklamy SEM /

Nechť je tento blog ponechán a zakonzervován pro příští generace ve stavu v jakém je. Třeba někoho ještě dodatečně potěší. Na mazání ho nemám srdce.

Můj email : lilliinka@email.cz

Nashledanou v příštím životě! (jak by řekl Desmond ze Ztracených) :)

Smrtí to nekončí - 6. kapitola - Sallyina budoucnost

26. května 2012 v 10:19 | lilliinka |  Smrtí to nekončí

6.kapitolka je na světě, doufá že se bude líbit.Je možní trošku delší, ale
nechtělo se mi jí dělit


Smrt byla pryč dlouho. Sally sice nevěděla jak moc, protože čas se ve smrti měřil jinak, ale přesto se nudila.
Prohlížela si místnost a zašla i dál do stínu, dál než dříve dohlédla. Vstoupila do tmavého výklenku a překvapilo jí co tam nelezla. Na zemi tam leželo pár kladiv, cihli i dlaždice vyrovnané do úhledných komínků, plechovky s olejovými barvami a štětce. Sally na to překvapeně jen tupě hleděla.
Po několika minutách, kdy největší údiv opadl se chopila štětců a několika plechovek s barvami a vrátila se s nimy do "hlavní místnosti."
Pozorovala malbu na stropě představujicí Nebe a Peklo a pak se sama pustila do zkrášlování.
Už jako živá milovala malování a kreslení čehokoliv a víceméně jí fascinovalo dělat svou oblíbenou činnost i po smrti.
Přímo se do toho vžila. Jeden tah štětce střídal druhý a Sally s vyplazeným jazykem a soustředěním celé své vůle malovala květiny i zvířátka, sloužitější obrazce nebo jen okrasné spirály a jemnými tahy štečků se jí povedlo dokonce nakreslit sloužitou spleť čar a čárek připomínajicí krajku. Pracovala urputně a nevnímala čas. Možná tvořila hodiny možná dny. Nevěděla, ale protentokrát jí to bylo jedno. Po jejím zkrášlování, ale bylo jisté, že místnost vypadá rozhodně vesele, alespoň jen tak vesele, jak mohlo cokoliv ve smrti vypadat. Sally byla sama se sebou spokojená a zrovna v tu chvíli se za jejími zády ozval hlas Smrti.
"Krásné. Jsem ráda, že jsi to udělala, protože já na to, bohužel, nidy neměla čas." Smrt se usmála. "I když zní to divně, když sama Smrt říka, že na něco nemá čas."
"Víte, že jsem se lekla?" řekla Sally a otočila se, aby byla Smrti převlečené do babičkovských šatů, čelem.
"No promiň, už jsem taková, ale opravdu je to krásné." odvětila Smrt a kriticky na Sallyino dílo mhouřila oči.
"Chcete najít chyby?" zeptala se Sally a prohlížela si Smrt.
"Ne, ne to ne, oni tu žádně stejně nejsou," utrousila Smrt potichu.
"Děkuju" řekla potěšená dívka. Mohla si gratulovat, protože určitě ještě nikdy nikdo nesklidil pochvalu od samotné Smrti. "Kde jste byla," změnila náhle dívka s rudými konečky uší a červenými líci, téma.
"Víš nejsi jediná mrtvá a já mám pořád práci, protože lidé, milá Sally, umírají nonstop."
"Aha a co bude.....se mnou?" Sally polkla protože se jí v krku udělal knedlík.
"Inu," řekla Smrt a zamyslela se "půjdeš tam, kam ostatní."
"A to je kam?" zeptala se už dost nervozní Sally a začala si kousat rty.
"Víš," začala Smrt a zatvářila se dost vážně. Zdálo se, že je z toho celkem nesvá. "Existují taková tři místa. Mnozí spíše říkají tři světy, protože jsou naprosto odlišné." Smrt si odkašlala, evidentně jí něco trápilo, což si Sally velmi dobře uvědomovala a měla z toho ještě horší pocit. Co před ní Smrt tají? A proč? Nedokázala pochopit, že se vůbec Smrt může něhoho bát nebo projevovat jakýkoliv výhradně lidský cit.
"A co dál," zeptala se Sally odvážně, i když vlastně nechtěla nic vědět.
Smrt pokývala hlavou. "Existují planiny, jimž se říká Asfodelová pole, podle prapodivné rostliny, která tam roste.
Smrt se zavrtěla. "Na toto pole se dostává nejvíce lidí. Jdou sem obyčejní smrtelníci. Není to pěkné místo. Lidé tam neznají radost. Chodí bez duchu a smyslu, nic je netrápí ani nebolí, ale při pohledu na ně ti není nikdy moc dobře po těle."
Smrt se znovu ošila a pokračovala. "Pak je tu druhé místo, krásné, každý je tam šťasten. Říká se mu Elysejské nivy. Tam se ale dostávají pouze ti lidé, kteří ve svém životě udělali něco dobrého nebo přispěli ke světovému míru, třeba svými objevy, výzkumy, nalezením nových léků a podobně. Proto má na Elysejské nivy nárok jen málo lidí," Smrt si vzdychla "velmi málo. V poslední době prakticky nikdo, a proto jsou Asfodelová pole tak přeplněná. Lidé, tedy vlastně jejich duše, jsou tam tak namačkané, že už nemají vůbec žádný prostor. A pořád jich přibývá." Tady se Smrt na dlouhou dobu odmlčela.
Sally se už chtěla zeptat na ten poslední, třetí svět, ale tušila, že Smrt jen zbírá sílu a odvahu na další vyprávění.
"Ten poslední svět je ze všech nejhorší. Ve skutečnosti to není ani žádné pole nebo něco takového. Jmenuje se Tartaros a je to hluboká propast v samém středu zemského pláště v samém středu celého podsvětí. Člověk, který se tam dotane prožívá nesnesitelná muka, která mu byla udělena jako trest za nějakou jeho chybu z života. Velmi vážnou chybu. Určitě si vzpomínáš na Tantala a Sisyfa, ty nejslavnější, jež se do Tartaru dostali a po věčnost musejí snášet úděsná muka. Ať už je to hlad a žízeň nebo těžká dřina valit kamen do kopce."
Smrt vypadala, že je v rozpacích a Sally bylo porvé osoby líto. Věděa, že tato bytost je vlastně nejhorší, která existuje, přece jin bere lidem životy, ale …...Raději myšlenku nedokončila, ale soustředila se na Smrt, která začala znovu povídat.
"Díky bohu, že do Tartaru jdou jen lidé, kteří se moc provinili, především (alespoň před mnoha tisíci let) proti vůli bohů." Vypadalo to, že Smrt už řekla všechno a nehodlá už dál nijak pokračovat, ale Sally se zeptat musela.
"A já, kam půjdu? Do kterého místa?" Moc se bála toho, že Smrt odvětí, že jde do Tartaru, i když věděla, že je tonesmysl, tak jako Sisyfos nebo Tantalos se neprovinila.
Smrt se pousmála. "Ty máš namířeno na Elysejské nivy, je to jen malá náplast za můj omyl."
Sally vykulila oči. To nečekala, a proto jí to tak překvapilo.
"Takže mě čeká něco jako Ráj?"
"Něco takového," potvrdila Smrt. "Jen smrtelníci měli vždy raději tenhle jednoduchý název.
Sally pokývala hlavou. "Říkala jste úplně na začátku něco o bozích, že vy mě oživit nedokážete. Jak jste to myslela?"
"Bohové opravdu existují," pokývala Smrt hlavou. "Takový o jakých si četla v Starých řeckých bájích. Ano přesně ti."
"To my chcete říct, že Zeus, Hádes, Hé...."
"Pšt!!" vykřkla Smrt a rozhlédla se. "Jména bohů není radno vyslovovat, i když jsi mrtvá. Jsou totiž horší věci než smrt!"
Sally okamžitě ztichla. "Ale je fajn,že existují," pípla.
"To možná, protože udržují svět v rovnováze, ale nemyslím si, že je to pro tebe pěkné zjištění."
"Asi ne, ale fascinují mě," potvrdila Sally a zahleděla se na Smrt. "Jen na těch Elysejských polích krásně?" změnila naráz téma.
"Nivách," opravila jí Smrt. "A ano je tam krásně, copak jsi mě neposlouchala?"
"Jo to jo, jen jsem přemýšlela co tam asi budu dělat."
No a to je můj poslední dárek pro tebe. Protože jsem neúmyslně zavinila tvojí smrt, za což jsem se omluvila, moc dlouho tam nezůstaneš. Rozhodně ne navěky. Ale znovu se zrodíš a možná se ti povede najít svojí sestřičku Anne.
"A to můžeš?" podivila s Sally a i když nechtěla vyznělo to dost ironicky."
"Jistě," odvětila Smrt ledově. "Můžu. A chtěla jsem jen říct, že tvoje sestra je velice odvážné děvče, dokonce za tebe chtěla položit život. Asi tě má velice ráda.
"To ne. Jen to ne!" zaječela Sally. "Nechci, aby za mě položila život!"
"Neboj to ani nejde, jen kdyby to šlo neváhala bych a udělala to. Měla štěstí. Myslím, že to plácla jen tak a pak by litovala, ale moc dobře víš, že co jednou řekneš nelze už vzít nazpět. Ale jak jsem už povídala nejde to, jsem jen malá ryba, rozhodují jiní."
Sally si oddychla. "A povíš mi o bozích ještě více, jestli se teda můžeš ještě chvíl zdržet?"
Smrt se nachvilku zamyslela. "Ále co mrtvý počkaj. Řeknu ti vše co vím, ale měla by sis odpočinout. Myslím, že pro tvou duši je to docela nápor."
Sally přikývla, až teď ucítila tu velkou únavu, kterou předtím uspěšně přemáhala. Lehla si. Nevadilo jí, že zem studí. Představovala si svojí postel s měkkým polštářkem a za několik vteřin jí pohltil spánek.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se ti můj blog?

Ano a moc 40.4% (410)
Ujde,ale žádný zázrak 25.2% (256)
Nevim 18.6% (189)
Děs běs 15.8% (160)

Komentáře

1 Penelopé Sparrow Penelopé Sparrow | E-mail | Web | 26. května 2012 v 10:55 | Reagovat

Je to krásně napsané! :) zezačátku jsem se bála, že když je to tak dlouhé, nestihnu to celé přečíst.Ten příběh mně ale pohltil a já četla a četla až jsem neměla co :-D Pokraačuj, těším se na další kapitolku!

2 romantica-dream romantica-dream | Web | 26. května 2012 v 15:30 | Reagovat

Pěkné, zajímá mě, jak to půjde dál :)

3 Vicky Vicky | E-mail | Web | 26. května 2012 v 21:16 | Reagovat

Krásná kapitolka :-D To říkám sice asi vždycky, ale když prostě píšeš hezky a povídka je taky zajímavá ... :D Taky se těším na pokračování!! :-D Ten nápad se 3 světy byl dobrý! :) Určitě bych nechtěla do toho Tartatu bych teda nechtěla!! :-!

4 Renny♥ Renny♥ | Web | 27. května 2012 v 12:34 | Reagovat

Nevadí, že je to delší...úplně celý příběh mě pohltil...a zdá se, že Smrt si se Sally začíná rozumět :) a je dobře, že jí poslala tam, kam jí poslala...těším se na pokračování :)!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama