Nástěnka blogu

Chceš se mě na něco zeptat TADY
Reklamy SEM /

Nechť je tento blog ponechán a zakonzervován pro příští generace ve stavu v jakém je. Třeba někoho ještě dodatečně potěší. Na mazání ho nemám srdce.

Můj email : lilliinka@email.cz

Nashledanou v příštím životě! (jak by řekl Desmond ze Ztracených) :)

Smrtí to nekončí - 4.kapitola - Otázky pro Smrt 1/2

10. dubna 2012 v 15:53 | lilliinka |  Smrtí to nekončí
Tak tuhle kapitolku rozdělím, doufám ,že nevadí. Sice není tak dlouhá, ale pro jistotu, abyste neobdlévali během čtení a nebyly znudění!


Sally otevřela oči. Omdlela. Vůbec netušila, kde je. Několik vteřin trvalo než jí to došlo. Rozhlédla se po místnosti a očima pátrala po Smrti. Ale ona nikde nebyla. Jen v rohu stála jakási postava. Sally musela několikrát zamrkat a zaostřit zrak, aby se jí podařilo postavu zahlédnout.
Sally se usmála, kdy spatřila neškodně vyhlížející babičku, která se mile usmívala. Babička na sobě měla hrubou bílou halenu, bílou sukni a na ní kostičkovanou zástěru. Prostě typické selské oblečení, které před pár desítkami let ještě na vesnici nosila každá žena. Vypadala prostě jako typická pohádková babička a Sally se na okamžik vrátila do dob, kdy ještě nebyla mrtvá a každý nedělní den seděla na pohovce vedle své sestřičky, sklenici džusu v ruce a úsměv na tváři, a koukala spolu s Anne na pohádky.
"Ehm, dobrý den," řekla Sally a dívala se na babičku. Ta se najednou dala do tichého smíchu a pak odvětila:
"Ale Sally vždyť ty moc dobře víš, kdo jsem."
Sally sice měla jakési tušení, že babička je ve skutečnosti Smrt akorát v jiné podobě, ale bylo příjemné myslet si, ne doufat, že to tak není.
Smrt stáhla rty zase k sobě až by jí nikdo od nemohoucí staré babičky nerozeznal, a pak se její podoba proměnila.
Už tu nestála ta mile vypadající stará žena, nýbrž postava, která silně připomínala kostru potaženou kůží, která v ruce třímala kosu. Ne opravdu se jí to nezdálo. Smrt se přeměnila ve smrťáka jakého Sally vídala v pohádkách nebo o Hallowennu, kdy takovýchto kostlivců pochodovalo po ulicích tisíce.
Smrt se zase pousmála, ale na kostlivci to nešlo dost dobře poznat.
"Jo jo, ta babičkovská podoba byla lepší co? Taky že jí lidé mají radši, ale nebojí se, a to pak není moc zábava. Ale s tím smrťakem," Smrt potřásla hlavou, "to je jiná. Pak se mě bojí jako čert kříže. Modlí se a myslí si, že se přede mnou schovají. Hlupáci!" Smrt se usmála. "Ale úplně nejlepší je moje pravá podoba, v níž sem se ti zjevila prvně. Vím, že tě to vylekalo. Dokonce jsi omdlela a kdybych nevěděla, že už mrtvá jseš nejspíš bych si sáhla do svědomí, že jsem tě snad zabila." Tady se Smrt zastavila a začala se svému vtipu smát.
Sally na ni jen hleděla a nevěděla co si má myslet. Je Smrt normální?
"Jsem," odvětila Smrt a už ne pobaveně.
"Vy - vy čtete myšlenky?" Sally se roztřásl hlas, když to říkala.
"Jen někdy," řekla Smrt a pokrčila rameny. "Většinou mě to ale nebaví. Koneckonců lidi mi to řeknou sami, tak nač se zbytečně namáhat?"
"Aha," Sally nato a snažila se svoje myšlenky držet na uzdě. "Můžu se vás na něco zeptat?"
Smrt pokrčila rameny. "Klidně mě je to jedno, jen se ptej a tetička Smrt odpoví, ale nejdřív na sebe hodí pohodlnější šaty."
Než to dořekla už před Sally nestál smrťak s kosou, nýbrž bytost, kterou Sally výstižně nazvala mozkomor. "Jo jo pravá podoba je vůbec nejlepší," libovala si Smrt. "Žádné přetvářky, ty mě už začínají unavovat. Ale chtěla ses ptát, tak se ptej dokud mám náladu."
Sally si odkašlala. Stát tváří v tvář bytosti bez obličeje, bylo divné a vždy když se na ní podívala jí přeběhl mráz po zádech.
"Ehm...ehmm já, no ...prostě jsem z vás nervozní," řekla popravdě a dívala se do země. "Nemohla byste zase vzít tu babičkovskou podobu nebo klidně jinou, ale méně strašidelnou, prosím."
Smrt se zamyslela a pak pomalu přikývla. "Mohla."
Když to dořekla proměnila se v přesnou kopii Sally. Stejně dlouhé rovné, tmavě hnědé vlasy splívajicé až na záda, světle hnědé velké oči, ústa jako dvě čárky, tvář bledou a tělo štíhlé.
Sally vytřeštila oči, když uviděla svou dvojnici. "Ehm já nevím jestli je dobrý nápad proměnit se ve mně. Je divné kdybych...no kdybych mluvila sama k sobě. "
"Nemluvila bys sama k sobě, ale ke svému klonu. To je snad něco jiného," vyštěkla Smrt a přeměřovala Sally očima. "Nejsi moc v postavení, kde bys mohla poroučet."
"Já vím," pospíšila si Sally rychle. " Jen je to divný pocit."
Smrt tedy protáhla obličej a a její vzhled se změnil zase na ten uklidňující a neškodný babičkovský.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Vicky Vicky | E-mail | Web | 10. dubna 2012 v 21:38 | Reagovat

Hezká kapitola, to by mě zajímalo, jak Smrt ve skutečnosti vypadá, a to nemyslím jen v Tvé povídce :D

2 lilliinka lilliinka | E-mail | Web | 14. dubna 2012 v 9:13 | Reagovat

[1]: Děkuju moc. A mě osobně by to taky zajímalo to jak vypadá Smrt v mojí povídce to je vlastně moje přdstava, protože Sally přeci jen má něco ode mně. Nemyslím vzhled, ale povahu. :-)

3 Renny♥ Renny♥ | Web | 14. dubna 2012 v 9:42 | Reagovat

Úžasně napsaný, líbí se mi nebo spíš je to takové strašidelné, že si s ní Smrt jen tak pohrává a je zvláštní, že Sally je jí zeptala, ale Smrt je prostě nevypočitatelná :-)

4 lilliinka lilliinka | E-mail | Web | 14. dubna 2012 v 9:54 | Reagovat

Jo jo Smrt je prostě mrcha, ale přdstav si má i svoje slabiny, více až v jiných kapitolkách:)

5 Chaky Chaky | Web | 20. dubna 2012 v 16:09 | Reagovat

Super kapitola:) Smrt bych opravdu nerada potkala v takové podobě :D asi bych jí ušetřila práci a zabila bych se šokem z ní :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama