Nástěnka blogu

Chceš se mě na něco zeptat TADY
Reklamy SEM /

Nechť je tento blog ponechán a zakonzervován pro příští generace ve stavu v jakém je. Třeba někoho ještě dodatečně potěší. Na mazání ho nemám srdce.

Můj email : lilliinka@email.cz

Nashledanou v příštím životě! (jak by řekl Desmond ze Ztracených) :)

Smrtí to nekončí - 1.kapitola - Smrt

9. března 2012 v 10:27 | lilliinka |  Smrtí to nekončí
Tma.
Smutek.
Křik.
Bolest.
A zase tma. Tentokrát, ale už žádná bolest, jen prázdno. Nic necítila, vůbec nic. Jen se jí zdálo, že už nepadá, tak jako předtím.
Nadechla se . Pořádně se nadechla a .... takový divný pach. Pach smrti. Svíral jí nozdry a kdyby mohla pozvracela by se, protože ten divný zápach se jí dostal až do krku. Ovládla se a místo toho se snažila dýchat co nejméně.
Pořád se vní svářely různorodé emoce a ona nevěděla, kterou má vnímat dříve.
Najednou z ničeho nic její srdce sevřel neovladatelný smutek, pocit duševní bolesti a největší trýzně. Vůbec netušila, kde se to v ní bere. Chtěla vykřiknout, ale nemohla. Její hrdlo bylo zalepené a její hlasivky, tak otřesené, že ze se sebe nedokázala vypravit nic. Jen podivné jako zvířecí vzlyky, které se jí vyřinuly úplně samy od sebe.
V tu chvíli to polevilo. Ať už to bylo cokoli bylo to pryč a její srdce začalo bušit normálním obvyklým rytmem a její ústa až dosud křečovitě semknutá, se uvolnila.
Nechápala co se to s ní dělo, vůbec netušila co jí tak rozrušilo a málem dohnalo k šílenství. Přesto si oddychla a na chvíli se nechala unášet zmatenými myšlenkami, které jí vířily hlavou jako roj rozzlobených komárů. Dovolila si dokonce zaklonit hlavu dozadu a zavřít oči.
Jenže v tu chvíli její trýzně začali nanovo páchala ještě horší a zlovolnější škody na její už tak dost unavené mysli. Myslela, že jí se rozskočí hlava a zrovna v ten okamžik něco uslyšela. Ne nemýlila se, byl to hlas. Zastřený ale přesto ostře slyšitelný. Zprvu nechápala obsah slov pouze slyšela podivné vzlyky, které musely s jejich majitelem pořádně lomcovat. Poté se jí zdálo, že slyší nějaká slova a za chvíli si byla jistá, že ta osoba někoho volá. Ale koho? A proč tak strašně brečí, Nedokázala uvažovat pořádně, protože i když strašná bolest ustala, v její hlavě jako by dozníval velmi hlučný koncert. Přesto se snažila porozumět a napojit se na vlny toho, kdo se evidentně tak moc trápil, hlava nehlava.
A najednou to k ní proniklo ostře a jasně , tak že jejím rvní instinktem bylo zacpat uši. Neudělala to místo toho se snažila koncentrovat a vnímat slova a vzlyky.
"Prosím ne," bylo první co její rozrušený mozek stačil zaznamenat. Nejdřív si myslela , že je svědkem nějaké vraždy nebo loupeže, ale zároveň jako podvědomě věděla , že tomu tak není, protože neslyšela žádný další jiný hlas ba dokonce ani smích a (byť to vypadala zvláštně) vůbec přítomnost někoho jiného.
"Ne to mi nedělejte," vykřikl zmučený a zlomený hlas, který jí probral z podivného přemítání. "Prosím." Ten hlas už jen šeptal. "Moc vás prosím." Tady se hlas zlomil a začala dlouhá litanie vzlyků a bolestných křečí.
Ne nedokázala už déle poslouchat tak bolestné prosby, a proto sklonila hlavu a ruce se přitiskla na uši. Snažila se to zahnat, ale marně. Pořád slyšela to nelidské kvílení, vzlykot a nevyslyšené prosby. A najednou ji něco vrátilo do reality. Do kruté reality, ale to ji v této chvíli bylo naprosto lhostejné. Donutilo ji to dokonce, aby sundala ruce z uší a nechala je volně klesnout podél těla
"Sally."
Jediné slovo, jediné jméno jí donutilo soustředit se a potlačit touhu utéct hodně daleko vykopat si jámu a zemřít. Ta osoba, která ji donutila vzdát se svých morbidních myšlenek toto jméno zopakovala ještě jednou a hlasitěji, jako kdyby najednou dostala nepatrnou naději, záchranný kruh, po kterém se vrhne a nehodlá pustit. Když nedostala žádnou odpověď ponořila se znovu do brekotu a přidušeně vykřikovala to jediné dívčí jméno.
Dívka, která zareagovala právě na jméno Sally se zamyslela. Nedokázala pochopit, kdo je ta Sally a proč ji ta dívka možná spíš ještě dívenka, volá a usedavě přitom pláče.
A najednou, opravdu jako mávnutím kouzelného proutku, se ji zatmělo před očima a v hlavě cítil podivnou zlatavou zář. Nebolela to jako minule, kdy ji bolest málem připravila o rozum, ale stejně instinktivně vykřikla. Nešlo to tak rychle aby v jednom okamžiku zjistila všechno, ale po tom co z její hlavy zmizolu zlatavé světlo se jí mihlo hlavou Kdo sakra je ona.Usilovně přemýšlela tak, že by se za to nemusel stydět ani kdejaký fyzik nebo zapřísáhlí matematik bloumající nad složitou rovnicí.
Ale po chvíli všechno začala zapadat do sebe jako její nenáviděné kostky puzzle. Ano už věděla, že nenáviděla puzzle a taky si byla celkem jistá, že je jí asi 15 možná 16 let. A pak to přišlo. Docela v ní hrklo, když si uvědomila, že se jmenuje Sally a ta dívenka je její malá osmiletá sestřička Anne.
Rty se jí při tom zjištění roztáhly do širokého úsměvu, protože si perfektně vzpomínala na celou svou minulost. Ale kdyby věděla, že další zjištění ji ani trochu nepotěší nejspíš by ji úsměv velmi rychle ztuhl. Její myšlenky se totiž rozběhly ještě jedním směrem . Nejdříve jí to tak nepřišlo a spíše se soustředila na radost z nově nabyté identity, ale za chvíli v ní cosi začalo hlodat. Myšlenka. Jasná a čistá se rozezněla jejím tělem jako tupí úder palicí do zvonu. Kde to sakra je?
Strnula když se jí tato nezbedné myšlenka vyloupla na světlo. Vůbec netušila, kde se to ocitla a tentokrát si byla celkem jistá, že tuto vzpomínku neztratila jako svoje jméno. Nikdy to totiž nevěděla.
Rozhodla se tedy prohlédnout místnost nebo co to vlastně bylo. První čeho si všimla byla tma. Člověk by řekl, že toho si musela všimnout už dříve, ale teprve teď si to plně uvědomovala. Ale i když všude se vyskytovala hustá a neproniknutelná tma, její oči viděli i tak dost dobře a zrovna teď se jí nechtělo zjišťovat proč tomu tak je.
Místnost měla tvar obdélníku a táhla se dál než kam Sally dohlédla. Vypadala obyčejně a nudně nebýt pátravějšímu pohledu Sallyiných očí. Nejzajímavější totiž byly stěny. Někde černé jako neupravená a neotesaná skála, jinde na ní byly položené dlaždice a obkladačky s krásným květinovým nebo zvířecím motivem. Stejné tomu bylo i u podlahy. Někde vystupovali kameny, o které by se člověk mohl dost dobře přerazit a někdy si tam seděly dlaždice - což Sally velmi překvapilo -a na nich barevné a kvalitní perské koberce. I strop měl poloviční výzdobu i se starodávným lustrem a nejspíš velmi krásnou olejovou malbou představující - jak Sally přísahala - anděly u zlaté brány vedoucí do Ráje a dole čekající čerty s přichystaným kotlem a lačným pohledem. Sally se freska líbila, jen její význam dost dobře nechápala, a taky ještě pořád nevěděla, kde se vlastně nalézá a proč tu je.
A protože netušila jak se to má dozvědět začala urputně pátrat ve své hlavě, ne snad proto, aby si rozpomněla - to si byla vcelku jistá, že sem nevkročila - ale aby podle indicií a svých poznatků zjistila místo své polohy.
Nejprve v ní hrklo, že ji třeba někdo unesl. Vysvětlovalo by to tu ztrátu paměti a taky tu jeskyni nebo co to je, ale neseděli tu fresky.
"Tak to musí být nějaká památka," proletělo jí hlavou a nebýt dalšího záblesku jejího mozku uvěřila by své teorii.
Jenže v tu chvíli si uvědomila něco strašlivého z čehož se roztřásla. Slyšela přece svou sestru ....a slyšela ji jakoby zdálky a ona plakala. Takže.....
Dlouho si nechtěla připustit tu strašlivou zvěst. Tu úděsnou pravdu, že ona Sally Donovanová je ... mrtvá.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Renny♥ Renny♥ | Web | 9. března 2012 v 11:53 | Reagovat

No, musím říct, že to bylo hodně zajímavý, pěkně rozvedený a má to smysl :-) Mě se to moc líbí, takže doufám, že přidáš i další díl :-)

2 Penelopé Sparrow Penelopé Sparrow | E-mail | Web | 10. března 2012 v 14:29 | Reagovat

Pěkné :-) jsem zvdavá co bude dál!

3 Per-quiee Per-quiee | Web | 10. března 2012 v 16:57 | Reagovat

týýýjo ! tak ten konec jsem nečekala, jsem zvědavá na další kapitolku :) na svůj věk máš úžasný popis psychického rozpoložení :))

4 Lilly Lilly | Web | 3. dubna 2012 v 18:20 | Reagovat

Hmm.. začíná to dobře:)

5 Vicky Vicky | E-mail | Web | 4. dubna 2012 v 21:36 | Reagovat

WOW, tak tohle je fakt kruťárna!!! :-D  :-D Začátek se mi sice zdál trochu zmatený a moc jsem ho nechápala, ale ten konec... WOW! :-D Takže Sally je duch?? O_O  O_O Krutý konec :D Taky píšu na blogu povídku o duchách :D  :D Takže tohle téma chválím chválím :-D  :-D Jdu číst dál, jsem zvědavá, co se stane :D

6 NikaRoovy- SB NikaRoovy- SB | Web | 15. května 2012 v 19:12 | Reagovat

Tak jsem si konečně udělala čas na tvou povídku, protože už na ní mám dlouho chuť... A řeknu ti jedno- Je to vážně úžasný! Všechno to moc hezky rozepisuješ a je to napínavý, plynulý... Nevím co k tomu dodat, skvělý začátek! Jdu na pokračování...

7 Knihofil18 Knihofil18 | Web | 23. září 2012 v 12:08 | Reagovat

Páni, je to naozaj úžasné! Zo začiatku som tomu nerozumela, ale po dvoch odsekov som sa dostala do deja! Tie tvoje opisy ma dostali do koliem... páni. Je to DOKONALÉ! A ten koniec! Kde som bola celý ten čas, keď som nevedela o tvojej poviedke? :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama