Nástěnka blogu

Chceš se mě na něco zeptat TADY
Reklamy SEM /

Nechť je tento blog ponechán a zakonzervován pro příští generace ve stavu v jakém je. Třeba někoho ještě dodatečně potěší. Na mazání ho nemám srdce.

Můj email : lilliinka@email.cz

Nashledanou v příštím životě! (jak by řekl Desmond ze Ztracených) :)

Březen 2012

Upřímně....

25. března 2012 v 12:41 | lilliinka |  About this blog
Takže moje Sbéčka a všichni, kdo blog navštěvují, uveřejnila jsem už druhou kapitolu svého příběhu a tak nějak mě zajímá jestli mám psát dál anebo mám skončit a neubírat Váš drahocený čas! A proto mi to napište. Neberte si servítky, klidně mi to zkritizujte, nebojte já to určitě unesu, jen chci aby jste fakt napsali upřímně jaké se vám to zdá (já nevim jsou tam pravopisný chyby nebo je to nudný nebo prostě neumim psát, cokoliv) prostě jak jste to vnímaly. Doufám, že si to někdo přečte a třeba mi i upřímně řekne svoje pocity co se příběhu týčou. A jestli mi řeknete, že nemam dále psát tak já dál psát nebudu, i když musím přiznat, že mě to moc bavilo hlavně se vyžívat v těch bolestech. (nu asi jsem divná) Takže teď je to ve vašich rukách:-) Ať už se rozhodnete jakkoliv budu to espektovat!
PS: Pište komentáře a pokud bude většina proti mojí další tvorbu už neuvidíte a pokud bude proti jen pár lidí, tak mají smůlu a já je vůbec nenutím to číst (ale budu se popřípadě snažit tam něco opravit, když řeknete). Jo a klidně pište, i když nejste moje Affs já to ocením!

Březen - měsíc knihy

19. března 2012 v 16:13 | lilliinka |  Co se týká knih
Je to zvláštní akce, která měla propagovat knihy, aby mohly být přístupné všem občanům. První ročník se uskutečnil v roce 1955.
Dříve byl Březen - měsícem knihy, ale před několika lety se stal Březnem - měsícem čtenářů.
Dnes už mnoho lidí zapomnělo, že březen je měsíc knihy, protože se spíše slaví Březen - měsíc Internetu, který má připomenout důležitost Internetu pro rozpětí společnosti a hospodářství, ale knihkupci, knihovny nebo školy jej oslavují i nadále.
A velká výhoda je, že většinou jsou knihy v knihkupectví v tento měsíc zlevněny!
Vaše lilliinka

Vím sice, že je březen skoro pryč, ale měsíc knihy je tu ještě pořád:)

Smrtí to nekončí - 2.kapitola - Nevyslyšená prosba

16. března 2012 v 15:43 | lilliinka |  Smrtí to nekončí
Slzy. Nevnímala je. Bylo to něco nepodstatného, absolutně nedůležitého. Z velkých zelenomodrých očí se koulela jedna za druhou a zvrásnily její hladký obličej. Už dávno se vzdala snahy je hřbetem ruky utírat. Místo toho jen seděla v trávě nedbaje slz a toho, že si své kalhoty ušpinila od trávy a bláta. Vždyť co je jí po špinavých kalhotách, když jí zemřela sestra?
Zoufalství. Beznaděj. Kdyby se jí někdo zeptal jak jí je, nejspíš by řekla právě tyto dvě slova. Většina lidí by se jí určitě vysmála a tvrdila by co může malá holka vědět něco o bezmoci, zoufalství či beznaději? Jenže Anne to věděla, neprosila se o to vůbec někdy to zažít, ale nemohla s tím nic dělat. Nic. A to jí užíralo. Vnitřně jí to bralo síly a pomalu a jistě ničilo a dohánělo k šílenství.
"Prosím, vraťte mi ji." Kolikrát už to řekla? Nepočítala to, jen jí z toho už bolelo v krku, a tak soudila, že tuto jedinou větu zopakovala asi dost krát.
Doma jí učili věřit v boha. Brávali jí do kostela, kde musela sedět hodiny a hodiny v těch tvrdých lavicích, poslouchat, být zticha a modlit se. Ale proč jí teď tedy bůh nepomůže, zrovna když to nejvíce potřebuje. Měl by jí přeci oplatit ty hodiny kdy rozcházela bolest ze ztvrdlého zadku .Tak proč zrovna teď, když to nejvíc potřebuje, proč tu není? Byla to pro ní velká nezpravedlnot. Měla jen jediné přání nic víc. Jen prosté malé přání, kvůli kterému byla ochotná vzdát se všeho.
Náhle si palčivě uvědomila jak moc svou sestru milovala, a také jak moc ji potřebuje.
Jen kdyby znovu přišla a Anne jí mohla znovu vidět se smát nebo zuřit. To už je jedno. Proč ale nemůže? Proč? Jen samé proč a žádné protože.
Proto sebrala všechnu sílu, která v ní ještě zůstala. Vzhlédla k obloze. Nebe zářilo tyrkysovou modří a pluly po něm maličké naducané obláčky, úplně jako by se nic nestalo. Její uslzené oči se upřely na jediný bod v obloze a pevným odhodlaným, ale procítěným hlasem ještě jednou vyslovila svou prosbu.
"Bože, prosím vrať mi jí. Slibuju, že se vzdám čehokoliv a......a jen Tě prosím bez ní to nezvládnu. Neber mi ji, prosím." Poslední slovu už nebylo moc slyšet, protože ho překryly její vzlyky, ale přesto řekla ještě něco. Něco čeho měla litovat. "Vem si místo ní mě." Dál už bylo ticho.
Po několika dlouhých a úmorných minutách, kdy pochopila, že se nic nestane se zvedla a pomalým krokem se šourala domů. Jediné na co dokázala myslet bylo, že Sally její velká sestra je mrtvá a ona s tím nedokáže nic dělat.

Smrtí to nekončí - 1.kapitola - Smrt

9. března 2012 v 10:27 | lilliinka |  Smrtí to nekončí
Tma.
Smutek.
Křik.
Bolest.
A zase tma. Tentokrát, ale už žádná bolest, jen prázdno. Nic necítila, vůbec nic. Jen se jí zdálo, že už nepadá, tak jako předtím.
Nadechla se . Pořádně se nadechla a .... takový divný pach. Pach smrti. Svíral jí nozdry a kdyby mohla pozvracela by se, protože ten divný zápach se jí dostal až do krku. Ovládla se a místo toho se snažila dýchat co nejméně.
Pořád se vní svářely různorodé emoce a ona nevěděla, kterou má vnímat dříve.
Najednou z ničeho nic její srdce sevřel neovladatelný smutek, pocit duševní bolesti a největší trýzně. Vůbec netušila, kde se to v ní bere. Chtěla vykřiknout, ale nemohla. Její hrdlo bylo zalepené a její hlasivky, tak otřesené, že ze se sebe nedokázala vypravit nic. Jen podivné jako zvířecí vzlyky, které se jí vyřinuly úplně samy od sebe.
V tu chvíli to polevilo. Ať už to bylo cokoli bylo to pryč a její srdce začalo bušit normálním obvyklým rytmem a její ústa až dosud křečovitě semknutá, se uvolnila.
Nechápala co se to s ní dělo, vůbec netušila co jí tak rozrušilo a málem dohnalo k šílenství. Přesto si oddychla a na chvíli se nechala unášet zmatenými myšlenkami, které jí vířily hlavou jako roj rozzlobených komárů. Dovolila si dokonce zaklonit hlavu dozadu a zavřít oči.
Jenže v tu chvíli její trýzně začali nanovo páchala ještě horší a zlovolnější škody na její už tak dost unavené mysli. Myslela, že jí se rozskočí hlava a zrovna v ten okamžik něco uslyšela. Ne nemýlila se, byl to hlas. Zastřený ale přesto ostře slyšitelný. Zprvu nechápala obsah slov pouze slyšela podivné vzlyky, které musely s jejich majitelem pořádně lomcovat. Poté se jí zdálo, že slyší nějaká slova a za chvíli si byla jistá, že ta osoba někoho volá. Ale koho? A proč tak strašně brečí, Nedokázala uvažovat pořádně, protože i když strašná bolest ustala, v její hlavě jako by dozníval velmi hlučný koncert. Přesto se snažila porozumět a napojit se na vlny toho, kdo se evidentně tak moc trápil, hlava nehlava.
A najednou to k ní proniklo ostře a jasně , tak že jejím rvní instinktem bylo zacpat uši. Neudělala to místo toho se snažila koncentrovat a vnímat slova a vzlyky.
"Prosím ne," bylo první co její rozrušený mozek stačil zaznamenat. Nejdřív si myslela , že je svědkem nějaké vraždy nebo loupeže, ale zároveň jako podvědomě věděla , že tomu tak není, protože neslyšela žádný další jiný hlas ba dokonce ani smích a (byť to vypadala zvláštně) vůbec přítomnost někoho jiného.
"Ne to mi nedělejte," vykřikl zmučený a zlomený hlas, který jí probral z podivného přemítání. "Prosím." Ten hlas už jen šeptal. "Moc vás prosím." Tady se hlas zlomil a začala dlouhá litanie vzlyků a bolestných křečí.
Ne nedokázala už déle poslouchat tak bolestné prosby, a proto sklonila hlavu a ruce se přitiskla na uši. Snažila se to zahnat, ale marně. Pořád slyšela to nelidské kvílení, vzlykot a nevyslyšené prosby. A najednou ji něco vrátilo do reality. Do kruté reality, ale to ji v této chvíli bylo naprosto lhostejné. Donutilo ji to dokonce, aby sundala ruce z uší a nechala je volně klesnout podél těla
"Sally."
Jediné slovo, jediné jméno jí donutilo soustředit se a potlačit touhu utéct hodně daleko vykopat si jámu a zemřít. Ta osoba, která ji donutila vzdát se svých morbidních myšlenek toto jméno zopakovala ještě jednou a hlasitěji, jako kdyby najednou dostala nepatrnou naději, záchranný kruh, po kterém se vrhne a nehodlá pustit. Když nedostala žádnou odpověď ponořila se znovu do brekotu a přidušeně vykřikovala to jediné dívčí jméno.
Dívka, která zareagovala právě na jméno Sally se zamyslela. Nedokázala pochopit, kdo je ta Sally a proč ji ta dívka možná spíš ještě dívenka, volá a usedavě přitom pláče.
A najednou, opravdu jako mávnutím kouzelného proutku, se ji zatmělo před očima a v hlavě cítil podivnou zlatavou zář. Nebolela to jako minule, kdy ji bolest málem připravila o rozum, ale stejně instinktivně vykřikla. Nešlo to tak rychle aby v jednom okamžiku zjistila všechno, ale po tom co z její hlavy zmizolu zlatavé světlo se jí mihlo hlavou Kdo sakra je ona.Usilovně přemýšlela tak, že by se za to nemusel stydět ani kdejaký fyzik nebo zapřísáhlí matematik bloumající nad složitou rovnicí.
Ale po chvíli všechno začala zapadat do sebe jako její nenáviděné kostky puzzle. Ano už věděla, že nenáviděla puzzle a taky si byla celkem jistá, že je jí asi 15 možná 16 let. A pak to přišlo. Docela v ní hrklo, když si uvědomila, že se jmenuje Sally a ta dívenka je její malá osmiletá sestřička Anne.
Rty se jí při tom zjištění roztáhly do širokého úsměvu, protože si perfektně vzpomínala na celou svou minulost. Ale kdyby věděla, že další zjištění ji ani trochu nepotěší nejspíš by ji úsměv velmi rychle ztuhl. Její myšlenky se totiž rozběhly ještě jedním směrem . Nejdříve jí to tak nepřišlo a spíše se soustředila na radost z nově nabyté identity, ale za chvíli v ní cosi začalo hlodat. Myšlenka. Jasná a čistá se rozezněla jejím tělem jako tupí úder palicí do zvonu. Kde to sakra je?
Strnula když se jí tato nezbedné myšlenka vyloupla na světlo. Vůbec netušila, kde se to ocitla a tentokrát si byla celkem jistá, že tuto vzpomínku neztratila jako svoje jméno. Nikdy to totiž nevěděla.
Rozhodla se tedy prohlédnout místnost nebo co to vlastně bylo. První čeho si všimla byla tma. Člověk by řekl, že toho si musela všimnout už dříve, ale teprve teď si to plně uvědomovala. Ale i když všude se vyskytovala hustá a neproniknutelná tma, její oči viděli i tak dost dobře a zrovna teď se jí nechtělo zjišťovat proč tomu tak je.
Místnost měla tvar obdélníku a táhla se dál než kam Sally dohlédla. Vypadala obyčejně a nudně nebýt pátravějšímu pohledu Sallyiných očí. Nejzajímavější totiž byly stěny. Někde černé jako neupravená a neotesaná skála, jinde na ní byly položené dlaždice a obkladačky s krásným květinovým nebo zvířecím motivem. Stejné tomu bylo i u podlahy. Někde vystupovali kameny, o které by se člověk mohl dost dobře přerazit a někdy si tam seděly dlaždice - což Sally velmi překvapilo -a na nich barevné a kvalitní perské koberce. I strop měl poloviční výzdobu i se starodávným lustrem a nejspíš velmi krásnou olejovou malbou představující - jak Sally přísahala - anděly u zlaté brány vedoucí do Ráje a dole čekající čerty s přichystaným kotlem a lačným pohledem. Sally se freska líbila, jen její význam dost dobře nechápala, a taky ještě pořád nevěděla, kde se vlastně nalézá a proč tu je.
A protože netušila jak se to má dozvědět začala urputně pátrat ve své hlavě, ne snad proto, aby si rozpomněla - to si byla vcelku jistá, že sem nevkročila - ale aby podle indicií a svých poznatků zjistila místo své polohy.
Nejprve v ní hrklo, že ji třeba někdo unesl. Vysvětlovalo by to tu ztrátu paměti a taky tu jeskyni nebo co to je, ale neseděli tu fresky.
"Tak to musí být nějaká památka," proletělo jí hlavou a nebýt dalšího záblesku jejího mozku uvěřila by své teorii.
Jenže v tu chvíli si uvědomila něco strašlivého z čehož se roztřásla. Slyšela přece svou sestru ....a slyšela ji jakoby zdálky a ona plakala. Takže.....
Dlouho si nechtěla připustit tu strašlivou zvěst. Tu úděsnou pravdu, že ona Sally Donovanová je ... mrtvá.

Smrtí to nekončí - Anotace

9. března 2012 v 10:22 | lilliinka |  Smrtí to nekončí
Většina příběhů končí smrtí, ten můj smrtí teprve začíná!

Anotace: Sally Donovanová je naprosto obyčejná holka, která jednoho dne náhle zemře, čímž se z jejího života po životě staně jedno velké nebezpečné kolo. Dívka se začíná pomalu a jistě zaplétat do podivuhodných tajemství, která nikdy nesmí spatřit světlo světa. Sally však toto světlo spatřit chce a dělá pro to všechno, co je v jejích silách, aby se dostala zpátky na Zem. Pomocnou ruku jí překvapivě podává bytost od které by to na světě čekala nejméně....





Název: Smrtí to nekončí (nebo zkratkovitě StN)
Stav: rozepsaná
Počet kapitol: Kolem 40 a výš
Žánr: fantasy, sci-fi, horororový román
Nějaké další pokračování: plánuji samostané novely, které by měli vyjevit životy vedlejších postav

Důležité varování!

8. března 2012 v 11:11 | lilliinka |  About this blog
Z povídky se rázem stal příběh a tady píšu menší varování. Nechte se překvapit nebudu psát o čem to je, ale měli byste vědět, že kdo nemá rád mytologii není to pro něj. Dále bych příběh označila za scifi a ne za fantasy, ale je to věc názoru. Dále , kdo má rád Harryho Potter buď mě pochválí nebo sežere, že jsem tam použila slovo, které je v Harry Potterovi. Tím se omlouvám i J, K Rowlingové to slovo jsem si jen pujčila. Dále pokud jste četli či vyděli Percyho jacksona - tak prosím není to z toho zkopírované, je to prsostě moje originální dílo a i když jsem tam určité věci stejné já tam mám jinou pointu. Takže pochopte. Dále beru kritiku, když mi řeknete, že je to děs nebudu vás okrádat o čas a další díly už nezveřejním a necham si je pro sebe. No a to tak vše pokud to respektujete tak se můžete vrhnout na čtení a kritizování mého příběh a ten nese název - Smrtí to nekončí. Představujte si podtím co chcete, ale podrobnosti vám neřeknu. To je tak a děkuji mockrát za to, že jste si tento vyčerpávajicí článek vůbec přečetli
Vaše pesimistická lilliinka

Strážci času 2: Temnota

8. března 2012 v 9:26 | lilliinka |  Curleyová Marianne
Aotor: Marianne Curleyová
Národnost: Australská
Hodnocení: 10*
OBSAH: Pokračování úspěšného románu od australské spisovatelky Marianne Curleyové.

Prolog: Lathenie - vládkyně Chaosu, která se snaží rozvrátit a tím stvořit novou minulost, je naštvaná a nešťastná, protože někdo ze Strážců (organizaci, která hatí její plány) zabi jejího milovaného Marduka - bývalého Strážce, ale teď netvora. Lathenie nechává svého nejschopnějšího člena Řádu - Bastiana - pátrat po Mardukově vrahovi. Usuzuje, že to musí být někdo z Vyvolených - vybraná skupina Strážců, která má chránit zemi právě před Lathenií. Vladkyně Chaosu se ale nevzdává a vydává se do mezisvětí, kde bloudí duše hledající věčný klid, najít svého Marduka. A podaří se jí ho zachránit, protože je jeho spřízněnou duší.
Mezitím na Zemi Isabela a Ethan - Isabelin dobrý kamarád - cvičí Isabelina bratra Matta, kterého velice trápí, že nemá ještě ani jednu schopnost ( strážci mívají 2 - 3). V tu chvíli Isabelu přemůže bolest v hlavě a objevují se jí obrázky - jak po chvíli sama zjistí - blízké budoucnosti (její nová schopnost). Objevuje se díra v obloze a začínají "pršet vybuchující kroupy". Všichni poté co to dozní jdou k Arkarianovi, (strážci s modrými vlasy a Ethanovým bývalým učitelem) ale ani ten neví, co to mohlo být. Využívá náhodného setkání a říká Isabele o jejím dalším úkolu, který tentokrát absolvuje namísto s Ethanem, s ním. V Citadele, místě kam po usnutí cestují duše, dostávají nová těla. Poté se přesouvají do Francie, kde mají hlídat 6 letou Charlottu. Netuší, kdo má být její případný vrah, a tak je překvapí, když uvidí samotnou vládkyni Řádu chaosu ,Lathenii. Arkarianovi se jí podaří zahnat, ale po návratu do Citadely, je unesem jakýmisi príšerami a.. Mardukem, do podsvětí. Marduk Arkarianovi oznámí, že jej chce Lathenie usmrtit ještě v době, kdy nebyl nesmrtelný. Isabela ostatním vyvoleným oznamuje Arkarianův únos a vydávají se ho zachránit, aby se Lathenii nepovedlo ho jako malého zabít. Dostávají se do Francie o 10 let déle než předtím a zjišťují, že Carlotta je těhotná, tudíž je Arkarianovou matkou. Podaří se jím jí před přisluhovači Chaosu uchránit a ona v pořádku porodí. Do školy v Angel Falls přichází Mardukova dcera Neriah, která se má také stát strážce, ale zatím to netuší. Isabela se v další své vizi potkává se Serou - Ethanovou mrtvou sestrou. Mezitím Bastian odveze Arkariana na ostrov s chrámem, kde se potkává s duchem Ethanovi sestry. Isabela chce Arkariana zachránit za každou cenu, jenže nesmrtelný Lorian to výslovně zakáže. Isabela je zničená a kromě toho se k nim na další výpravě připojí Rochelle - bývalá spojenkyně Řádu - a ještě k tomu selžou. Isabela se tedy rozhodne porušit Lorianovo rozhodnutí a Ethana bere sebou. Vědí, že průrvu mezi světy může otevřít jen nesmrtelný, ale přesto se vydávají za lordem Penbarinem. Ten souhlasí pokud přivedou další dva pomocníky. Seženou tedy lady Arabelle a ta přemluví královnu Brystine a pomocí jejich spojené síly se dostávají do podsvětí. Jde s nimi i Matt, jako černý pasažér. V podsvětí je vede Sera, která posílá Isabele různé vize. Když se jim pomocí Ethanovi schopnosti vytvářet iluze podaří přejít přes řeku, potkají ty příšery - Skřety, kteří unesli Arkariana. Jeden z nich jim pomůže ostatní zahnat. Umí mluvit a říká, že se jmenuje John. Díky němu, který podsvětí dobře zná se jim podaří dostat k jezeru, které obklopuje ostrov, kde vězní Arkariana. Jezero je ale pokryté ledem, ale podle Johna v něm není voda, nýbrž kyselina. Nakonec se jim ho podaří přejít a v chrámu najdou napůl mrtvého Arkariana. Isabela ho díky svým schopnostem uzdraví. Posléze k nim přiběhne Bastiana alias Dillon, Ethanův a Mattův kamarád a přidává se k nim. V tu chvíli přichází Lathenie rozhodnutá všechny zabít. Zatím Matt pracuje na únikové cestě a právě našel jakýsi krystal (netuší, že je to Klíč od pokladnice se zbraněmi, kteří se oba nesmrtelní sourozenci snaží najít). Když vládkyně Chaosu chce chrám rozdrtit podaří se Arkarianovi všechny včetně Sery a Johna dostat do Citadely. Tam se Sera a John rozplynou - jsou vysvobozeni. Po návratu je Isabela předvolána před Tribunál. Arkarian se snaží Loriana přemluvit, aby jí za neuposlechnutí rozkazu netrestal a dokonce je ochoten vzdát se kvůli Isabele svého věčného života, protože jí miluje a ona jeho taky. Místo toho Lorian nabídne Isabele nesmrtelnost, což ona přijímá. A Arkarian zjisťuje, kdo je jeho otec - samotný nesmrtelný Lorian.


MŮJ NÁZOR: Nádherná kniha, kterou přečtete jedním dechem. Je to taky kniha, která se řadí mezi moje oblíbené, kterých není moc. (asi jsem moc vybíravá:D) Kdybych chtěla napsat nějakou kritiku tak bych si ji nejspíš musela vymyslet, protože tady není co vytknout, možná nějaká ta pravopisná chyba, ale za tu nemůže autorka, to jen ujelo překladateli (věřím, že mě taky ujíždí). Ale jinak nic, příběh je přímo úžasnej a takovej, že se autor moc nerozepisuje, ale přesto člověk všechno pochopí a dokáže si to dost dobře a živě představit (alespoň já to tak mám). Tomu já říkám přímočarost nebo taky zbytečné nerozepisování. Prostě jednoduše autorka tu jde jasně k věci a to se mi líbí :D. Koneckonců mě se tu líbí všechno.

Návštěvnost (20.2. 2012 - 26.2. 2012)

2. března 2012 v 14:26 | lilliinka |  Others
Pondeli: 7
Utery: 2
Streda: 4
Ctvrtek: 1
Patek: 4
Sobota: 10
Nedele: 12

Celkem: 40

Poprvé sem dávám návštěvnost. Žádný zázrak vím, ale docela ujde, pro mě osobně je to malý rekord:) Sem vděčná všem, kdo tenhle blog navštěvuje a zanechá třeba i komentář .